Jak připravit dítě do života? Kladete důraz na znalosti a učení nebo spíše na dovednosti pro život?

Přispějte do diskuze o prostředí, ve kterém vyrůstají i vaši potomci. Svými názory pomozte ovlivnit veřejnou debatu o vzdělání a výchově dětí.

Nejzajímavější příspěvek bude dnes po 16. hod. vyhodnocen Janem Matouškem z České bankovní asociace a oceněn tabletem Acer Iconia Tab W510 32G Windows8, proto, prosím, doplňte i kontaktní údaje - telefon a adresu.

Třídenní anketu iniciuje Kamarádi vzdělání, Nadační fond České bankovní asociace na podporu vzdělávání, partner projektu Česko mluví o vzdělávání.

Vyhodnocení České bankovní asociace

V debatě se objevil nejeden inspirující pohled na věc a prokázalo se, jak je formální vzdělání a vědění pro život úzce provázané. Několik příspěvků zdůrazňovalo také potřebu naučit děti kritickému myšlení, aby samy dokázaly nejen rozpoznat užitečné znalosti získané ve škole, ale i správně vyhodnotit životní situace a uměly na ně adekvátně reagovat. S tímto nelze než plně souhlasit.  

Moji pozornost však nejvíce upoutal příspěvek s názvem „Využijme náš unikátní dar řeči“. Ten upozorňuje na vzájemný vztah znalostí a dovedností jednoduchou, avšak originální cestou, a to prostřednictvím mezilidské komunikace. Ta je obzvláště v dnešní „online“ zrychlené době opomíjena, a to bohužel i v rodinném kruhu. Přitom je komunikace samotným základem pro fungující vztahy, ať už rodinné či celospolečenské.

Autor příspěvku zdůrazňuje komunikaci dospělých s dětmi a nepřikládá ani jedné z entit větší důležitost – rodiče chce přimět, aby se dítěte ptali a naslouchali jeho názorům. Rovněž poukazuje na potřebu dítěti vysvětlovat, k čemu učení (vědění) slouží. Takto dítě může skrze pochopení účelu vzdělání motivovat samo sebe, což považuji za nejpřirozenější cestu ke znalostem i dovednostem.

Jan Matoušek, Česká bankovní asociace

Zdá se mi, že školství zaspalo

Jak připravit dítě do života? Tou myšlenkou se zabývám od chvíle, kdy se ze mě stala maminka. Děti jsou teď v období dospívání. Za tu dobu jsem došla k názoru, že ze všeho nejdůležitější je vzbudit v dětech zájem, najít správnou motivaci a stále komunikovat.

Umožňovat dětem poznávat všechny možné oblasti života, podporovat jejich zájmy, zajímat se o jejich přání. A vysvětlovat a diskutovat. Důležitá je teorie i praxe.

Je třeba dětem stále zdůrazňovat, že veškeré znalosti a dovednosti jsou jejich plus, které jim pomůže najít lepší uplatnění a lépe obstát v životě.

Čím vyšší budou mít vzdělání, tím větší budou mít šanci na trhu práce. Stačí s dětmi sledovat dění kolem sebe a třeba zprávy o nezaměstnanosti využívat k potřebné motivaci.

Zdá se mi, že školství zaspalo. Postrádám přirozenou autoritu většiny učitelů, nevidím téměř žádné motivování dětí. Metody výuky jsou stejné jako před 20 - 30 lety.

Ale svět se vyvíjí a učitelé většinou vystačí s tím, co si odnesli ze školy. Tím se pak přenáší většina zodpovědnosti za přípravu dítěte do života na rodinu.

Jana Tesařová, Plzeň

 Úspěch je půl znalostí a půl dovedností.

Setkala jsem se s mnoha názory, že každý kouká na tituly a na vzdělání, ale myslím si, že to už až taková pravda není, že to platilo před pár lety. Podle mě začíná více působit praxe.

Což může být také problém, protože studenti po škole se setkávají s problémem, že je nikdo nechce vzít, protože nemají dostatečnou praxi a přitom mají vzdělání. Na druhou stranu v mnoha firmách nevezmou uchazeče s větším vzděláním, než má vedení.

Zastávám názor, že praxe má větší váhu, než dosažené vzdělání. Člověk bez titulu může mít větší všeobecný rozhled než člověk s vysokoškolským titulem.

Rozhodně bychom ale měli naše děti vést k tomu, že škola nám dá důležité informace pro budoucí život. Že nikdy neví, kdy se mu ta či ona informace bude v životě hodit, což dětem asi až tak zábavné a motivující nepřijde.

Ovšem škola dává takový ten základní rozhled, který se dá využít prakticky v každé práci a posouvá lidi dopředu. A úspěšné zvládnutí praktických věcí má základ v dobré teorii a znalosti.

Růžena Mišičková, Ostrov

Hlavně minimální přehled

Více než polovina lidí v mém okruhu v profesním či osobním životě "končí" úplně jinde než si původně představovali. K vytouženému cíli je dle mého názoru v drtivě většině nasměruje život a chuť se prosadit ve vytouženém oboru.

Každý by měl mít alespoň minimální všeobecný přehled, proto myslím, že teoretické vzdělání je neodmyslitelnou součástí přípravy dítěte do života, ovšem pouze v případě, že souběžně s ním umožňujete dítěti vidět (v lepším případě zažít) si i realitu.

Pokud si budu jistá, že mé dítě nebude k životu potřebovat například matematiku, stejně budu chtít, aby se jí alespoň nějakou dobu věnoval.

Jednak proto, aby získal další zrnko všeobecného přehledu, ale také proto, aby se naučil rozlišovat, co pro něho může a nemusí být v životě užitečné a důležité.

Právě tímto způsobem by si postupně samo mělo uvědomit a rozlišit, které schopnosti a dovednosti mu pomůžou na trhu práce nalézt uplatnění.

Lenka Kalvodová, Praha

Nelituji času, který vkládám do výchovy. Je to investice

Mám dítě v osmé třídě základní školy. Má diagnostikovanou hyperaktivitu, poruchu pozornosti, dyslexii, dysgrafii a dysortografii. Tyto děti přinutit k učení je téměř nemožné, protože je vyčerpává daleko více než jejich šťastnější spolužáky.

Dle mého názoru je potřeba s dětmi hodně mluvit, sdělovat jim zajímavé informace a zároveň poukazovat na souvislosti, kdy je mohou využít v praktickém životě. Dobré je odhalit talent dítěte a ten směřovat k jeho budoucímu uplatnění na trhu práce.

Navnadit a nadchnout je pro konkrétní myšlenku, čím se budou v dospělosti živit tak, aby je jejich práce bavila. Vzdělání, které k tomu budou potřebovat pak z toho samo vyplyne. Náš syn i přes své potíže má ve škole celkem úspěch, protože díky tomu, že s ním mluvíme o všem zajímavou formou má větší rozhled a ví takové věci, o kterých někteří jeho spolužáci ani neslyšeli.

Je to ale o tom, že se mu denně věnujeme. Je to vyčerpávající a mnohdy bez okamžitého výsledku, ale syn si z tohoto důvodu vede ve škole dobře a i když mu to déle trvá, nakonec se vše naučí.

Nelituji času, protože investice do budoucna má nevyčíslitelnou hodnotu a stonásobně se mi vrátí. Bohužel všechny děti tuto podporu ze strany rodičů nemají.

Světluše Audyová, Jedovnice 

Cenné je ukazovat dětem souvislosti

Své dítě jsem vychovávala tak, že jsem mu na vycházce venku ukazovala květiny, stromy, zvířátka, kameny a říkala jak se jmenují nebo jsme si vzali příslušnou knihu s sebou a podle ní určovali to, co jsem neznala ani já.

Ukazovala jsem mu, kde a jak má hledat odpovědi na své otázky, že v knihách, na internetu nebo pozorováním může najít spoustu odpovědí na to, co ho zajímá.

Vždy jsem se snažila, abych synovi odpověděla na jeho otázky tak, aby porozuměl a našel vzájemné souvislosti. Myslím si, že dítě si musí vše "osahat" a vyzkoušet, protože z vlastní zkušenosti vím, že jen teorie nestačí. Co se týče výběru studijního zaměření, tak jsem se synem probírala, co ho baví a čemu by se chtěl v budoucnu věnovat, zda v oboru, který si vybral bude mít uplatnění na trhu práce i v době, kdy dostuduje.

Nikdy bych jej však nenutila, aby studoval něco co by ho nebavilo. Syn si vybral obor týkající se programování a elektroniky a nyní úspěšně studuje VŠ.

Jana Pitříková, Havířov

Hlavně nebiflovat

Dodnes si cením na svém vzdělání toho, že mě někteří úžasní pedagogové naučili UČIT SE. Dnešní školství se od dob Marie Terezie nezměnilo v systému výuky, kterému jsme říkali "telefonní seznam"

Děti jsou nuceni se biflovat spoustu pouček, frází, hloupých dogmat a není kladen důraz na rozvoj jejich tvořivosti.

Tvořivost, individualita a její rozvoj je to absolutně to nejdůležitější pro další cestu životem mladého člověka. Ne, že by se neměly děti nabiflovat slovíčka cizího jazyka - tak to nemyslím, ale daleko důležitější je aby věděly "Co dělá Nerudu Nerudou" než se učit jeho sbírky nazpaměť. . .  aby věděly, kde to najít ale hlavně - aby byly vedené k tomu udělat si na problematiku vlastní úsudek.

Jen tento systém vychová chytrý národ a ne národ vzdělaných robotů. Vidíme to při přijímacích pohovorech - kde kdo se chlubí maturitou - ale není v pohovoru schopen popsat vlastními slovy krátký text. To je hrůza.

Aleš Svoboda, Liberec

Vydejme se cestou Jana Ámose Komenského

Vzdělávání a výchova je odvěké téma, které provází českou společnost minimálně od doby života a působení Jana Ámose Komenského. Je velmi zajímavé, jak tento dodnes plně nedoceněný myslitel předběhl svou filosofií vzdělávání dobu.

Byl to právě on, kdo poukazoval na nutnost propojení teorie a praxe ve vyučování. Varoval také před jednostranností. U tohoto problému se chci zastavit i já. Komenský mimo jiné psal o nutnosti učit "všechny, všemu a všemi způsoby".

Tento model podle mého soudu představuje i v současnosti správné východisko pro přípravu našich dětí do světa práce a pracovního uplatnění. Škola v nich musí budovat zdravou míru flexibility.

Té je možné dosáhnout jedině výukou, kde teorie a praxe tvoří jeden kompaktní celek. Nejlepší cestou je tedy dle mého názoru organické a věku dítěte přiměřené propojení praktického i teoretického zřetele.

Jindřich Svoboda, Brno

Hlavně se chovat slušně

Svoje děti jsem díky rozvodu příliš vychovávat nemohl. Tudíž jsem byl přítomen výchově dětí mé druhé manželky, výchově vlastním příkladem. Výchově, která od počátku spočívala v tom, že dítě je partner rodiče, má možnost výběru, je respektováno.

Výchově, kde dítě vidí, že pokud se bude chovat slušně a bude na sobě pracovat, dojde k tomu, že ho ostatní budou uznávat a budou si ho vážit. To platí pro všechno - školu, rodinu nebo tzv. uplatnění na trhu práce.

Výsledkem toho je, že se dítě, později rodič, nemusí stydět sám před sebou a před svými dětmi. To je možná víc, než všechny teorie a nauky.

Aleš Homolka, Běly, Brno

Odpověď je v rozdílu mezi Čechy a Američany

Problém praxe vs. teorie je viditelný na rozdílu mezi českými a americkými absolventy. O Češích se říká, že jsou nadupaní znalostmi, ale neumí je použít, to se učí až v zaměstnání. Naopak o Američanech se říká, že umí prezentovat, přemýšlet, ale nemají znalostní základ.

Jde o dva extrémy, z nich ani jeden není správný. Zvlášť v dnešní době je potřeba spíše umět pracovat s informacemi a přemýšlet. To ale nestačí, aby bylo s čím pracovat, musí člověk mít i teoretické znalosti.

Jako vždy, dle mého leží ta správná cesta někde uprostřed. Tou cestou je učení se znalostem jejich používáním.

Sám studuji politologii a mám dvojí zkušenost s předměty: V některých se jen učíme data, de facto příběh dějin, či podobu pol. systému. Ty nejsou přínosné.

Přínosné jsou ty, ve kterých člověk píše seminární práci, protože vyhledává, třídí a používá informace. Nebo ty, kde vyučující nepředkládá jen fakta, ale ptá se "Proč?" Nutí člověka myslet. To je věc, která dělá vzdělané lidi a dobré občany - kritické myšlení.

Jakub Peša, Letovice

Ti papírově mladí bez zkušenosti...

Jako pracující důchodce mám trochu zkušeností, mrzí mě, že teorie stále platí víc a kdo na ní má PAPÍR-diplom, titul-má stejnou pravdu, jako ti co mají peníze.

Vzniklá nerovnováha přetrvává v jiné formě z dob minulých. Přesto, že umím něco, co může mnoha lidem pomoci, není o to zájem, protože ti papírově mladí bez zkušeností a let PRAXE rozhodují dle teorie, kterou je naučili.

Chybou je neobjektivnost a nedostatek kritérií, dle nichž by se dalo kvalifikovaně rozhodovat o "zlatých", nebo "nešikovných" ručičkách. Problematika je daleko obsáhlejší, snad tento nástřel trefí cíl.

Pavel Tomeš, Praha

Využijme náš unikátní dar řeči

Na dětech je krásné pozorovat, jak různými vlivy okolí a časem dospívají a jejich názory a podoby na budoucí povolání a kariéru se mění.

V mládí to jsou baletky, herečky, hasiči, popeláři nebo prezidenti. Vysněná povolání! I já  jsem to tak měl. S přibývajícími lety se tento obraz dostává do určitých reálných hranic, a pokud rodiče dítě nepodporují a dostatečně s nim nekomunikují a nevysvětlují mu, že učení (vědění) je pouze cestou k budoucímu úspěchu, z baletky se pak ve finále stane feťačka nebo z hasiče muž bez práce se sklony k trestným činnostem.

Motivace je důležitá v určité míře a ve správné kombinaci s vysvětlováním logických a rozumných argumentů. Dalším důležitým, neřku-li zásadním, prvkem je PTÁT SE dítěte a POSLOUCHAT!.

Zajímat se o dítě jako o osobnost, ne o to, jaké známky nosí ze školy. Nezáleží na tom, kolik vědomostí se dítě naučí, ale dle mého názoru na tom, jestli si dítě dokáže tyto informace propojit tak, aby došel k výsledku, který pak předá okolí. Využijme tak náš unikátní dar řeči!

Já zatím děti nemám, ale poučil jsem se z toho, jak vychovávali rodiče mě a touto cestou bez rákosky a bez klečení v koutě s trpělivým nasloucháním a doufám sofistikovanými odpověďmi bych chtěl jít i já.

Tomáš Vystavěl , Prostějov

Důležitá je finanční gramotnost

Dětem by se mělo ukázat, že nestačí pouze spoléhat na to, co se naučí ve škole. Děti by měly vědět, že škola je pouze minimum toho, co do života potřebují.

Že touha po tom vzdělat se sám, je mnohdy více ceněná, a že vzdělávat se budou celý život, nejen po tom, co opustí dveře školy. Rodiče by svým dětem měli jít také příkladem v chování.

Vychovávat je tím a do jisté míry je i učit - sebedůvěře, ale i pokoře navzájem. Kreativitě a aktivitě. Aby se nebály říct svůj názor, ale aby ho uměly formulovat slušnou formou.

Rodiče by měly být inspirací, předat své zkušenosti životní. Otevřít se dětem, nebát se říct své pocity, mluvit s nimi i o věcech z běžného života.

Důležitá je také finanční gramotnost pro děti. Té se v našem vzdělávacím systému věnuje málo pozornosti a spíše se podceňuje. Jednat s dětmi férově, být pro ně partnerem, ne nadřízeným.

Vytvořit pro děti prostředí, ve kterém budou své schopnosti zdokonalovat, a kde si také uvědomí, že vzdělání je důležité, ale že spoléhat pouze na vzdělání školního typu nestačí.

Ondřej Fiala, Krupka

Broučku, maminka s tebou dneska nemůže být

To přece nejde takhle polarizovat - důležité je obojí. Extrémní příklad? Koho byste radši zaměstnali - účetního, který se vyzná v číslech jako nikdo, ale chodí pozdě do práce, nestíhá termíny, občas něco zfalšuje a je na kolegy sprostý, anebo účetního, který v životě nezameškal jediný pracovní den ani termín odevzdávky, je v kanceláři oblíbený, protože rád poradí i pomůže, ale v účtech dělá spoustu chyb, protože tomu moc nerozumí?
Ideální není ani jeden!

Český vzdělávající systém je tradičně zaměřený spíše na znalosti akademické a tudíž by se měl více zabývat rozvojem tzv. přenosných dovedností - ale ne na úkor těch akademických.

Ovšem pozor na to, aby se rozvoj přenosných praktických dovedností skutečně podporoval praktickou cestou a nezvrtl se jenom v další čistě akademický předmět - i když dovednosti jako sestavování životopisu se dají dobře rozvíjet ve třídě.

Zaměstnavatelé vědí nejlépe, které dovednosti uchazečům o práci scházejí, a proto je třeba zaměstnavatele aktivně zapojit. Co třeba spolupráce škol s vybranými firmami - kupříkladu v programu simulovaných výběrových řízení pro vyšší ročníky?

Žáci/studenti by vyplnili žádanky o práci nebo životopisy a dostavili se k pohovoru. Členy "přijímací komise" by byli jak zaměstnanci spolupracujících firem, tak učitelé (užitečná zkušenost jak pro ty, tak pro ony). Zaměstnanci firem by potom žákům poskytli individuální hodnocení jejich výkonu (osobně, ne písemně).

A v rodinném prostředí?

Je dobré si hlídat, jak zaměstnaní rodiče mluví o své práci před dětmi. Ono je lákavé si před celou rodinou zanadávat na šéfa nebo na pracovní vypětí, ale nezapomínejme, že každá takováto příhoda může v dětské vnímavé dušičce formovat dosti negativní představu pracovního prostředí.

Není těžké mluvit o práci tak, aby si děti od malička uvědomily, že zaměstnání vyžaduje určité chování - a to s sebou nese důsledky - i určité výhody (Broučku, maminka s tebou dneska nemůže být, protože musí v kanceláři psát dopisy - kdyby tam nešla, tak by spousta lidí byla smutná, protože oni na ty dopisy čekají.

A maminka by nedostala penízky, a ty přece potřebujeme, když chceme jít do zoologické). Jak děti začnou chodit do školy, situace pro rozvíjení dovedností uplatnitelných v zaměstnání se nabízejí samy: Nenapsalo dítě domácí úkol a má pocit, že poznámka v žákovské byla nespravedlivá?

Podobné situace lze s dítětem probrat v souvislosti se srovnatelnými příklady z pracovního prostředí rodiče (co se stane, když rodič nesplní úkol v práci atd.).

Helena Clarková, Croydon

Je to určitě půl na půl

Děti, zvlášť ty mladší si rády hrají. A toho je při získávání praktických dovedností využívat v nejvyšší míře. Tady mohou velmi výrazně pomoci základní školy. Sama mám zkušenosti, že např. ve školních družinách se děti naučí spousty drobných prací.

Pak, když jsou starší a vybírají si nějakou školu nebo učiliště, mají menší problémy s orientací. Pokud dítě škola nebaví a má rádo jen, "praxi" samo většinou přichází na to, že bez znalostí nemůže ani nic vytvořit. Nedostane se ani ke svým oblíbeným činnostem.

Uplatnitelnost na trhu práce se špatně vysvětluje, tady bohužel lze motivovat mládež jen finanční stránkou. Tohle ale oni nepociťují nijak tragicky, protože většinou si nedovedou představit, že by je neměl taťka s mamkou živit.

Ivana Hlobilová, Ostrava

V dospělosti je pozdě

Při výchově svého dvanáctiletého syna kladu důraz více na praktické dovednosti pro život. Teoretické znalosti, které získává ve škole, nejsou pro mne tak podstatné svým obsahem, jako tím, že se na nich syn učí učit se.

Vysvětluji mu, že když se učí třeba i nezábavnou látku, získává tím víc než teoretickou znalost, rozvíjí svoji schopnost soustředění, paměť, vytrvalost, píli, disciplínu.

U zábavné látky to jde samo. Když se naučí i to, co ho nebaví, překoná sám sebe. Syn ví, že může přinést domů jakoukoliv známku a nebude za ni potrestán, špatná známka není důvodem pro trest, je to ukazatel, kde je problém, na který se má zaměřit.

Vedu ho k tomu, že člověk, který chce v životě rozhodovat sám o sobě, musí také sám svoji cestu dopředu rozvrhovat. Zodpovědnost za vlastní život nepřebere v den svých 18. narozenin ani v den své promoce, to už bylo dost pozdě.

Je to v běhu už teď

Je to postupný proces, který je v plném běhu už teď na základní škole. Nezbytnou součástí výchovy jsou i povinnosti dítěte v domácnosti, které postupně přebírá. Chci aby si uvědomil, že pokud s někým společně žije, je samozřejmé, že se bude starat o společné záležitosti.

Nejde o to, aby udělal, co mu někdo řekne, ale aby byl schopen sám si uvědomit, co je třeba udělat a co vše péče o společnou domácnost obnáší. A také, že platí pravidlo, že nejprve práce, potom zábava.

Že smyslem jeho života není užít si co nejvíce zábavy, ale převzít odpovědnost za dědictví po předcích a předat ho svým potomkům, a to jak dědictví materiální, tak duševní i duchovní. Zábava je pak kořením života, který především spočívá v práci a péči o blízké. Učím ho pomáhat slabším a nebát se silnějších.

Co se týče teoretického učení, chci aby si informace dokázal získávat z různých zdrojů, ověřoval si je a sám utřídil. Současný svět informačních technologií hrozí člověku utonutím v podrobnostech, už není třeba vše memorovat, od toho máme techniku, ale umět informace analyzovat a syntetizovat.

Na druhou stranu určitý teoretický základ je nutný, nejlépe všeobecný, specializaci pak může získat člověk praxí. Dokonce je dobré, když během života získá specializací více, je flexibilnější pro pracovní trh.

Kristýna Hulová, Hudlice

Hlavně ne tyran

Děti by měly být k získávání vědomostí, dovedností, informací motivovány především poutavou, zábavnou formou. Používat praktické příklady - např. i větším prolnutím s pracovní praxí - návštěvy, workshopy ve vědeckých ústavech, výrobnách, médiích, bankách a ale i v neziskových institucích.

Cítit dobrovolnictví, či pomoc druhému jako svou přirozenou součást je důležité. Myslím, že je důležité i to, aby děti cítili v rodičích, učitelích rovnocenného, ale zkušeného partnera a ne dominantního, nadřazeného tyrana, který nesnese diskusi či jiný názor.

Petra Hamerská, Praha 5

Důležité je mít názor

Snažím se dětem vysvětlit, ze učení není jen o tom natáhnout do mozku nějaké teoretické znalosti, ale hlavní je naučit se pracovat s informacemi okolo sebe. Nutné je rozlišit, co je podstatné a co ne a hlavně je nutné naučit se být trpělivý při řešení jakéhokoliv problému.

Má zkušenost je, že to, co bude člověk vykonávat v budoucnu jako povolaní před něj určitě postaví další haldu informaci a dovednosti, které se bude muset naučit a strávit a tak je nejdůležitější  děti naučit se učit a poradit si s problémy, umět se rozhodnout, mít vlastni názor (i když ne třeba správný).

Nechceme přece, aby z našich potomků vyrostlo stádo bez názoru, které bude někdo ovládat. Takže nejdůležitější pro budoucnost je naučit se pracovat s informacemi, byt trpělivý.

Ren Petřík, Šternberk