Komentátor Financial Times Wolfgang Munchau napsal v textu o ECB a eurozóně, že existují de facto čtyři ekonomické školy (jde samozřejmě o zjednodušené, široké kategorie), které mají každá svůj recept na to, jak zvítězit nad hrozbou další recese a poklesu cen v eurozóně.

1. Keynesiánský názor, podle kterého je chabý ekonomický výkon důsledkem fiskální přísnosti, zvýšení úrokových měr ze strany ECB v roce 2011 a neschopností zvrátit včas tato chybná rozhodnutí. S tím souvisí i příbuzná teorie japonského ekonoma Richarda Koo, která říká, že když zadlužené firmy i jedinci tzv.odpákovávají, nereagují pak na měnové stimuly.

2. Relativně moderní „fiskální teorie cenové úrovně“, podle které ceny reagují na nastavení fiskální politiky.

3. Monetarismus. Někoho asi překvapí, že monetarismus ještě existuje. Friedman říkával, že inflace je vždy a všude monetární fenomén. To však platí i pro deflaci i příliš nízkou inflaci. Centrální banka by měla mířit na objem peněz v ekonomice, takže by ho měla nyní logicky zvyšovat. Námluvy mezi německými ekonomy a monetaristy ovšem skončily v okamžiku, kdy monetarismus velí zvýšit objem peněz v ekonomice.

4. Strukturalisté tvrdí, že jakýkoli vznikne problém, je ho vždy třeba řešit strukturální ekonomickou reformou, hlavně deregulací a liberalizací. Strukturalisté v Evropě dominují, ale neumějí vysvětlit, proč se například příkladně reformované Finsko nachází v problémech.

Kam byste se zařadili Vy? Co o škatulkách komentátora Munchaua soudíte? 

Zbývá vám ještě 0 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se