Lze napodobit Německo?

Ve svém sloupku pro Financial Times píše Wolfgang Münchau, že nedostatek strukturálních reforem není příčinou krize eurozóny a taktéž reformy tohoto typu Evropu z krize nedostanou. Proreformní konsenzus je založen na pozorování, že Německo se reformovalo před deseti lety a od té doby rostlo, takže ostatní by to měli dělat stejně jako Němci.

Münchau uvádí tři omyly. Německý růst, který odstartoval v polovině minulého desetiletí, je důsledkem zkrocení mezd, s nimiž souhlasily německé odbory. Ty se obávaly vývozu pracovních příležitostí do východní Evropy, jinak by si říci nedaly. Francie a Španělsko mají jiné problémy: vysokou nezaměstnanost mládeže a nechráněné outsidery na trhu práce. A zatřetí: Německo zlepšilo svůj reálný kurz v době, kdy každý dělal pravý opak. Tento přístup se logicky nedá obhajovat jako politika pro každého.

Michael Pettis napsal pro Carnegie Europe vlastně něco podobného. Německo vnutilo svým evropským partnerům svůj obchodní přebytek silou. Evropské země s vyšší inflací si mohou vybrat pouze mezi nezaměstnaností a obchodním schodkem, aby se mohly vyrovnat s německými přebytky.

Tyto schodky mohou být financovány pouze německými půjčkami, což zvyšuje dluhovou zátěž a tu mohou spravit pouze obchodní přebytky. Pokud tedy Německo neobrátí svůj přebytek ve schodek, má Španělsko jen dvě možnosti: prudké stlačení mezd po letech vysoké nezaměstnanosti, nebo devalvaci a odchod z eurozóny. Je nebezpečnou iluzí si namlouvat, že se Španělsko dostane z krize během dvou let.

Otázky tedy znějí: Co o tomto názoru soudíte? Je německý recept pro každého? Asi těžko. Na druhou stranu: pobaltské státy provedly vnitřní devalvaci spořádaně a rychle. Proč je to tak obtížné či spíše nemožné vysvětlit na jihu Evropy?