Předseda Evropské komise Barroso přednesl plán společného pojištění vkladů a bankovní unie, která má rozbít začarovaný kruh mezi zadluženými státy a oslabenými bankami. Banky jsou oslabené proto, že drží dluhopisy oslabených států, a státy jsou oslabené proto, že je tu nákladný potenciál sanace bankovního sektoru. A banky omezují úvěrování a prohlubují recesi, kterou už prohlubují samy vlády úspornými programy. Česká republika bankovní unii i společné pojištění vkladů odmítá, stejně jako přesun regulatorních pravomocí do ECB. Svým způsobem je to pochopitelné. V eurozóně nejsme, navržená bankovní unie je šitá horkou jehlou a Česká národní banka se cítí silná v kramflecích v tom, že ohlídá nadstandardní odliv zdrojů a likvidity z českých bank směrem k jejich oslabeným matkám.

Na druhou stranu: není lepší si nechat otevřená vrátka a říci, že do systému bankovní unie vstoupíme v okamžiku, kdy přijmeme euro?

Nebo máme vstoupit už dnes? Naše banky jsou nyní silné a stabilní, ale bude to tak vždycky? Co když to časem bude obráceně? Nebudeme pak litovat, že nejsme členy silného a velkého spolku? V hospodářské politice má vše své náklady a výnosy. Jaké jsou náklady a výnosy rozhodnutí nevstoupit do bankovní unie?

Zbývá vám ještě 0 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se