Je nezbytné stále růst?

Kde se vzali, tu se vzali, ale snad v souvislosti s krizí eura, snad v souvislosti s debatou o krizi či reformách kapitalismu, vynořují se jako houby po dešti různí kazatelé nulového růstu. K otázce dnešní diskuse mě inspirovala má polemika s Naďou Johanisovou z Masarykovy univerzity v Brně právě k tématu (ne)růstu. Reagoval jsem nejdříve na její rozhovor v Hospodářských novinách a nyní i na její blog na IHNED.cz.
 
Ve svém posledním textu jsem mimo jiné napsal:
 
Růst se v zásadě rovná práce. Je-li růst, snižuje se nezaměstnanost, když není, tak stoupá. V zásadě se politikům nedivím, že mluví raději o růstu než o „zajištění zaměstnanosti“, protože ono „zajištění zaměstnanosti“ evokuje komunismus, kdy pracovat bylo povinné a dalo se to jednoduše nařídit. Ekonomický růst na rozdíl od komunismu dokáže pracovní příležitosti vytvářet svobodně. Růst třeba znamená, že více lidí je spokojeno ve svých zaměstnáních a zaměstnavatelé s nimi, růst vlastně znamená, že více obchodníků a živnostníků je ve výsledku spokojeno s transakcemi, které mezi sebou činí, růst znamená, že většina investic je pro investory návratná. Nerůst či hospodářská stagnace nebo pokles znamená frustraci a nespokojenost většiny účastníků výše popsaných transakcí.
 
Růst nemá nic společného s drancováním přírody ani se spotřebováváním hmoty, je to čistě finanční ukazatel. Co se hmoty týče, je navíc více než třicet let známo, že domy, letadla, auta, kola, vlaky, boty apod. jsou pořád lehčí.
 
Připadá mi proto poněkud nemravné, když někdo, kdo má teplé místo na státem placené univerzitě, káže ideologii nerůstu, tedy méně práce. Takovým lidem bych naordinoval povinné snižování platu každý rok, aby nestavěli ten žebřík do nebes.

Všechny texty polemiky:
Rozhovor s Naďou Johanisovou pro Víkend HN ZDE
Moje reakce zde: Posedlost nulovým růstem
Následná reakce Nadi Johanisové: Nevěřím na žebřík do nebe
A opět moje reakce ZDE

Dnešní otázka tedy zní: Je reálné uvažovat o ekonomickém nerůstu?