Otázky pro aktuální Výměnu vycházejí z tohoto mého blogu.

Ministr financí Miroslav Kalousek schytává od novinářů ostrou kritiku za prodej dluhopisů občanům i za to, jak je celý systém vymyšlen.

Především jde prý o to, že úrok u dluhopisů je prý nastaven příliš štědře, takže daňoví poplatníci a všichni plátci daní prý dotují „spekulanty“, kteří si nakoupili dluhopisy ve velkém.  (Připomeňme, že u různě dlouhých dluhopisů, které stát nabízí, jsou úroky nastaveny od dvouprocentních do tříprocentních.)

Dokonce jsem se dočetl, že v krátkodobé perspektivě je úrok příliš štědrý a v té dlouhodobé – pokud se vrátí růst a inflace – je zase příliš nízký (co je potom problém?).

Vladimír Piskáček v LN dokonce srovnává schéma dluhopisů pro občany se štědrým systémem rozdávání státních miliard solárním vekslákům (zde jsme přece řádove úplně jinde).

Osobně mi emise dluhopisů pro občany i její plánované navýšení připadá jako jeden z rozumnějších a dobrých počinů této vlády (moc jich pravda není).

Zastavme se také u slova spekulant. Rychle rozebraná emise dluhopisů byla určena českým občanům a nadacím. Dluhopisy si nakoupilo mnoho normálních lidí, každopádně měli tu možnost. Pokud si někdo vydělal desítky či stovky milionů korun a nakoupí si dluhopisy za desítky či stovky milionů korun, pořád to z něj nedělá žádného spekulanta, není na tom zkrátka nic zavrženíhodného. Je to prostě movitějši občan, který investuje do dluhopisů, ale pořád je to jenom občan a o žádnou spekulaci ve špatném slova smyslu se nejedná.

Je zcela běžné - a ve světa se to běžně děje – že část emise dluhopisů bývá určena občanům. Česko bylo až dosud spíše jakýmsi světovým unikátem, občané vlastně ani nevěděli, že stát nějaké dluhopisy prodává: všechno skoupily banky a pojišťovny. Pokud se v byznysové a investorské hantýrce běžně mluví o tom, že investor má diversfikovat svoje aktiva, pak stejně tak platí, že je rozumné, aby emitent dluhopisů diversifikoval mezi různé kategorie těch, co si dluhopis koupí.

Pokud stát diversifikuje, má plné plné právo nabídnout různý úrok různým skupinám, tedy jiný úrok finančním institucím a jiný úrok bankám.

Možnost dluhopisů „pro lidi“ vytváří mezi občanem a státem důležitý svazek, resp.vazbu. Občané budou mít větší zájem o to, zajímat se jak stát dluhy financuje a obecně o to, jak stát hospodaří a jak je financování dluhu udržitelné.

Už se objevil i argument, že emise dluhopisů může oslabit banky. Ty prý nebudou tvořit tak velké zisky a stát bude inkasovat nižší daně. Nesmysl – míra úspor je v ČR velmi vysoká, podle leckoho až příliš vysoká.

Za jistou – i když asi relativně směšnou - trapnost či slabinu dluhopisů považuji to, že při nominální ceně dluhopisu jedna koruna se daň zaokrouhlí nebo zmizí. Stát vymýšlí daňový fígl do značné míry sám na sebe, je to typické obcházení zákona a stát tak navádí lidi, aby podobně postupovali i všude jinde.

A nakonec – napsal jsem zde nedávno, že české dluhopisy jsou stejně bezpečné jako dluhopisy německé či rakouské, za což jsem byl kritizován.

Zbývá vám ještě 10 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se