Trhy jako spojené nádoby

Globální finanční trhy mají velmi vyvinutou schopnost adaptace. S šoky v několika periferních regionech se díky diverzifikaci vyrovnávají daleko snáz než s globálním šokem z roku 2008, který nejvíce zasáhl vyspělé ekonomiky. Platí to nejen pro trhy jako celek, ale i pro jednotlivé globální firmy.

Například, když globální agrofirma zjistí, že nemůže vyvážet do Ruska polská jablka, tak je tam bude vozit třeba z latinské ameriky a z těch polských dělat běloruský džus, který do Ruska vyvážet může. Celé je to o fous méně efektivní, ale díky tomu, že daná firma není totálně závislá na žádném regionálním trhu, se může přizpůsobit aniž by její akcie zásadně klesly.

I kdyby ekonomické šoky potopily jednotlivé firmy, celých trhů se to dotknout nemusí, neboť co je špatnou zprávou pro jednu firmu, může být dobrou zprávou pro jinou. Například, jdou-li výrobci spotřebitelského zboží dolu, zbrojaři půjdou nahoru. Na velkých burzách, kde je spousta různých firem se poklesy a růsty mohou vyrovnávat, takže celkově trhy zůstanou stabilní, byť jednotlivé akcie skáčou od podlahy po strop.

Nicméně vyloučit nelze ani to, že trhy prostě netuší, co se děje. Finanční trhy nejsou v předvídání velkých událostí o nic lepší, než novináři, akademici či voliči. Finanční krizi, arabské jaro či pád železné opony je překvapil stejně jako všechny ostatní. Pokud tedy ze současných turbulencí vzejde nějaká nová éra, kde už nebudou platit pravidla benevolentní globalizace, pak do ní trhy nakráčí stejně náměsíčně, jako všichni ostatní.