Co se bankéři ve škole neučili

Centrální banka může snížit úrokové sazby až na nulu. Podle ekonomických učebnic tím podpoří hospodářský růst. Centrální banka může nastavit záporné úrokové sazby anebo provádět různé nekonvenční operace. I ony teoreticky podpoří hospodářský růst.

Co ale dělat, když centrální banka vyzkoušela už všechny uvolňovací cviky a stále nic? Je chyba v teorii?

Teorie měnové politiky není úplně špatná. Je jen neúplná. V učebnicích se píše o jevu zvaném credit crunch neboli zhroucení tvorby úvěrů. Vesměs v nich ovšem chybí kapitola, která pojednává o tom, co dělat v případě přeúvěrované ekonomiky. Pokud je ekonomika napěchovaná úvěry až nadoraz, nízké úrokové sazby nic nevyřeší. Centrální banka může zlevnit úvěry, ale nemůže vyčarovat zástupy kvalitních nových dlužníků, kteří by pomocí nových úvěrů roztáčeli kola ekonomiky.

Měnoví mágové mohou přijít na geniální myšlenku rozpustit dluhové břemeno inflací. Jenomže zde vzniká situace typu Hlava 22: aby vzrostla inflace, musí vzrůst objem úvěrů a peněžní zásoba. Objem úvěrů ovšem neroste, protože ekonomika je přetížena dluhy, k jejichž rozpuštění by bylo třeba inflace.

Centrální bankéři jsou ztraceni jako medvídek Pú, neboť tuto situaci ve škole neprobírali.

A je tu ještě další potíž. Jak reaguje normální domácnost na nízké úrokové sazby? Podle představ centrálních bankéřů by lidé měli začít brakovat své úspory a začít utrácet, což rovněž roztočí ona příslovečná kola: „Podívej, mámo, ten spořící účet stejně nic nevynáší, radši ho vybereme a budeme mít na novou škodovku, co říkáš?“ A spotřeba hned vzroste, HDP se pohne, všichni budou šťastni a spokojeni.

Ve skutečnosti reální, živí, neučebnicoví lidé reagují jinak: „Je to hloupé. Spořící účet nic nevynáší. Musíme spořit více, abychom měli finanční rezervu. Možná bychom měli investovat do akcií. Pochopitelně raději do zahraničních, u nás jsou příliš rizikové.“

Ani toto se bankéři ve škole neučili. Dávají dohromady „balíčky“, které mají zvýšit inflaci a nedochází jim, že problém je jinde. Zadluženost ekonomiky nelze dále navyšovat beztrestně, stejně jako nelze přesvědčit lidi, aby si v zájmu všeobecného blaha a růstu HDP začali devastovat vlastní úspory. Předpoklady učebnicových modelů v praxi nesedí.

Pokud jde o hospodářské oživení v Británii, zde nejde o důsledky nějaké geniální fiskální nebo monetární politiky. Jde především o fakt, že tato země patří mezi nejméně byrokratické státy v Evropě. Taková maličkost jako založení společnosti s ručením omezeným zabere ve většině evropských zemích plno času, práce a poplatků: notář, poplatky, banka, další návštěva notáře a plno poplatků, a za několik týdnů, pokud máte štěstí, můžete možná začít podnikat.

V Británii večer vyplníte online formulář, zaplatíte 15 liber, a druhý den brzy odpoledne můžete očekávat, že vaše firma bude již zanesena do obchodního rejstříku. Tentýž den si můžete otevřít bankovní účet a začít podnikat.

Výsledky jsou hmatatelné. Jediná malá oblast v londýnské čtvrti Clerkenwell s poštovním směrovacím číslem EC1V zaznamenala vznik 15,620 nových firem během minulého rozpočtového roku. Oblasti se začíná říkat Silicon Roundabout podle vzoru Silicon Valley. Na druhém místě je směrovací číslo SE1, kde stojí i nejvyšší mrakodrap Shard. Zde bylo založeno 5850 firem. Zahraniční i domácí investice směřují do moderních technologií a kupodivu nevadí, že Británie je dluhy zatížena více než hodně. Podnikatelské prostředí je trumf, který přebije všechny nevýhody. Londýn proto již není jen bankovním a finančním centrem.

V učebnicích se sice píše, převážně okrajově, o významu institucí pro hospodářský růst; ve skutečnosti se to ale musí zažít. Byrokrati to nikdy nepochopí.