Pokud se na demokratickou volbu parlamentu nedíváme jako na výzkum veřejného mínění, ale jako na způsob umožňující nenásilné střídání vládnoucích garnitur, potom není na určitém svázání rozpočtových pravomocí parlamentu vůbec nic divného.
Na věci nic moc nezmění ani když se na volby díváme jako na velký výzkum veřejného mínění. Na určité úrovni obecnosti se problém nedostatečné fiskální zodpovědnosti parlamentu neliší od jiných známých problémů demokratického vládnuti, kdy se problém řeší rozdělením pravomoci. Buď v čase, nebo mezi různými institucemi, v níž jsou lidé, kteří místo nemají jisté navěky - a mají jen určité pravomoci.
Už nám nepřijde divné, že parlament tvoří zákony, ale nesmí podle nich soudit; že soudy rozhodují v rámci zákonů, které sami nevytvářejí. A policie koná v rámci zákona (většinou snad ano), ale na konci vždy rozhoduje soud. Nezávislým centrálním bankám do jejich běžné a hodně důležité agendy nemůže mluvit ani parlament ani vláda, ale přesto jsou na nich banky v jiném ohledu závislé.
Fiskální nezodpovednost prostě jako problém demokratického vládnutí zraje pomaleji než jiné problemy, které už mají řešení.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
