Budeme euroskeptičtí, když půjde o úspory?

Čeští politici zatím neprojevili jakoukoli schopnost usilovat o cokoli na evropské úrovni. Stále čekáme na politika, který by přerostl pražskou kotlinu a zapojil se do debat v EU tak, aby jej ostatní premiéři a prezidenti brali jako seriózního partnera, který může svým názorem posouvat evropský konsensus. Zatím jsme partnerem, který je zdvořile vyslechnut a jehož největším očekávaným přínosem je, že nebude nic bezdůvodně komplikovat (což by bylo po zkušenostech s Lisabonskou smlouvou a fiskálním kompaktem nezanedbatelným českým přínosem k řešení krize).

Pokud se EU na bankovní unii skutečně dohodne, pak o zapojení českých bank nebudou rozhodovat naši politici, ale jejich zahraniční vlastníci. Nezmění-li pravidla jednotného trhu pak mohou přeměnit své dceřiné banky na pobočky, což mimo jiné znamená, že úspory českých střadatelů budou pojištěny v rámci bankovní unie, jejímiž členy bude Belgie, Rakousko i Francie (tedy pokud si vláda nevyjedná nějakou pojistku proti takovéto změně výměnou za souhlas s bankovní unií).

Může dokonce dojít i k tomu, že banky nechají každého z nás vybrat, zda chce mít vklady pojištěny za stejných podmínek jako Němci, Rakušané či Slováci, nebo raději vsadí na domácí měnu a ČNB jako garanty bezpečí svých úspor. To by byl celkem zajímavý experiment, který by ukázal nakolik jsme euroskeptičtí, když o nic nejde, a nakolik jsme euroskeptičtí, když půjde o bezpečí našich úspor.