Recept na nerůst existuje - v Itálii

Samozřejmě, že recept na ekonomický nerůst existuje a je dokonce aplikován v praxi! Italská ekonomika například „úspěšně“ stagnuje déle než deset let. Složky receptu: vysoké daně, byrokracie, korupce, nadhodnocená měna.

Soustřeďme se na daně. Podle studie PriceWaterhouseCoopers má Itálie nejvyšší kompozitní daňovou zátěž v Evropě, a to ve výši 68,6 % na úrovni podniků. Kompozitní zátěž zahrnuje daně z podnikových příjmů, odvody na sociální a zdravotní zabezpečení, daně z nemovitostí a další. Za Itálií následují Francie, Belgie a Španělsko. Průměrná hodnota této zátěže pro EU dosahuje 44,2 %; české podniky platí na daních celkem 48,8 % zisku, ne, vskutku nejsme daňový ráj.

Jsou však na světě i země, které Itálii strčí do kapsy, pokud jde o „nerůst“. Demokratická republika Kongo inkasuje 339,7 % z podnikových zisků – teoreticky, samozřejmě, protože za takovýchto podmínek prakticky žádné podniky nemohou legálně fungovat. Vyšší než 100% kompozitní daň mají dále ještě Gambie, Sierra Leone, Komory, Středoafrická republika a Burundi.

Je zajímavé, že kazatelé nulového růstu často pocházejí ze zemí, které mají problémy s růstem a zaměstnaností, zejména z jihu Evropy a zemí typu Indie. Zřejmě se uplatňuje psychologický mechanismus „kyselých hroznů“ – sice na hrozny nedosáhnu, ale to vlastně nevadí, protože jsou stejně určitě kyselé. Stěží ovšem najdeme nějakého teoretika nulového růstu v Číně, a to navzdory celé sérii ekologických a jiných problémů. Hospodářský růst je přirozenou vlastností každé svobodné (nebo alespoň částečně svobodné) společnosti, neboť každý člověk se snaží zlepšit úděl sebe a svých dětí.

Zdali existují meze růstu? Čistě fyzicky asi ano, ale existuje obrovský prostor pro růst v oblasti vědy, výzkumu a služeb. Nejsou známy meze lidské tvořivosti a intelektu. Neschopnost vidět perspektivy růstu ještě neznamená, že neexistují.