Západ, nebo Balkán?

České národní zájmy momentálně nedefinuje žádný silný imperativ. Velcí sousedi, kteří obvykle mávají našimi dějinami, jsou relativně benigní, nepotýkáme se s žádnými hlubokými vnitřními rozpory (narozdíl třeba od Maďarů, které rozděluje nacionalismus), ani neneseme velká očekávání jako bývalé či nastávají velmoci (Británie a Francie, respektive Německo). Dalo by se říci, že jsme v příjemné pozici definovat zájmy podle vlastních hodnot a preferencí, kdyby ovšem taková svoboda nebyla zároveň i nepříjemná, neboť vyžaduje uvažování za horizont každodenní politiky.

Klíčovým zájmem liberálních demokracií je, aby si každý mohl - v rámci elementátních pravidel nekonfliktního soužití - dělat co se mu zlíbí. K tomu je na úrovni státu potřeba především mír a prosperita. Bezpečná existence malého státu uprostřed Evropy vyžaduje mezinárodní spolupráci; jaksi nejsme ani Švýcarsko ani Švédsko, které se z konfliktů dokázaly vyvléct. Z tohoto pohledu je důležité patřit do NATO, EU a dalších mezinárodních struktur, aby se na nás větší hráči nemohli snadno vykašlat, až dojde na příští historické turbulence zavánějící mezinárodním konfliktem.

reklama

Cestu k ekonomické prosperitě nejlépe vyjadřuje bonmot docenta Půlpána, který na Karlově univerzitě shrnul dvě století českých hospodářských dějin řka: "Když jsme byli nejlepší na Balkáně, bylo zle; když jsme byli nejhorší na Západě, bylo dobře." Myslím, že to platí a bude platit i nadále.

Díky zahraničním investicím má Česko západní ekonomiku, avšak naše politika je spíše balkánská. V míře korupce a reformní impotence jsme blíže Řecku a Rumunsku než Dánsku a Rakousku. Balkanizace politiky ohrožuje i ekonomiku; zatěžuje-li politický a byrokratický chaos investice v ČR téměř stejně jako v Bulharsku či Srbsku, pak není zřejmé, proč by měl někdo investovat u nás, nikoli v zemích, kde jsou mzdy nižší. Nemluvě o tom, že bez efektivní veřejné správy se nedá rozvíjet ani fyzická ani vědomostní infrastruktura, kterou prosperující ekonomika potřebuje.

Myslím, že národním zájmem s nejvyšší prioritou je v současnosti civilizovat českou politiku. Čeští úředníci a odborníci dokáži definovat důležité projekty srovnatelně kvalitně jako jejich němečtí či rakouští kolegové. Avšak, když má padnout politické rozhodnutí o jakékoli investici, tak místo transparentího tendru začnou několikaleté chaotické tanečky, kdy kmotrovské party soupeří o to, která z nich daný projekt vytuneluje. Rozhodnutí pak přicházejí pozdě, jsou špatná a úchylně drahá. Takto nelze dlouhodobou prosperitu ani udržet, ani rozvíjet.

Autoři: Zdeněk Kudrna