reklama
reklama
30. 11. 2011 | poslední aktualizace: 1. 12. 2011  09:52

Pozor na splněná přání

Mám velkou skepsi k patetickým gestům politiků. Většina z nich je v ekonomické problematice ztracena jako Jeníček s Mařenkou v temném lese. Světélko v dálce je pro ně automaticky domov, protože tomu chtějí věřit.
Pavel Kohout
Pavel Kohout
Partners
reklama

Kdo si přeje něco velmi usilovně, bývá občas potrestán splněním svého přání. Jestli překročíš řeku Halys, zničíš velkou říši, sdělila kdysi věštírna v Delfách lýdskému králi Kroisovi. Král se zaradoval, překročil řeku, napadl Peršany – a zničil svoji vlastní říši.

A teď si zkusme představit, jak by mohlo vypadat splněné přání polského ministra zahraničí, který si pro změnu přeje zachránit velkou říši. Což rozhodně zní lépe než ničení. Polský ministr Sikorski vyzývá Německo k rozhodné akci, přičemž apeluje na zodpovědnost a rozum. Bohužel po způsobu delfských analytiků nespecifikuje úplně přesně, jak by německá akce měla vypadat.

Má berlínská vláda vsypat ještě několik stovek miliard euro ve formě překlenovacích úvěrů? Pokud to Radoslaw Sikorski myslel takto, pak chybí doplňující otázka – co by mělo následovat za oním překlenutím? Jaké uspořádání Evropy by mělo být považováno za definitivní? Kdo a jak nakonec zaplatí evropské dluhy? Německo by prý mělo vést Evropu k reformám; dobrá, ale k jakým reformám?

Začátkem 70. let Německo skutečně vedlo Evropu zavedením ne méně než sedmdesáti zásadních i vedlejších reforem. Šlo ovšem vesměs o reformy zvyšující náklady státu – reformy ve smyslu mohutného zvýšení výdajů. Jedna generace voličů byla velmi spokojena, ale ty další budou platit. A jsou tu požadavky dalších reforem – jak mají vypadat tentokrát? Co rozumíme pod pojmem reforma dnes? Slova jsou levná, ale kdo je zaplatí? Jak lze definovat „solidní budoucnost“?

Mám jisté podezření, že ani polský ministr nemá přesnou představu, co má chtít od Německa. Činy – ano, jistě, ale jaké?

Mám velkou skepsi k patetickým gestům politiků. Většina z nich je v ekonomické problematice ztracena jako Jeníček s Mařenkou v temném lese. Světélko v dálce je pro ně automaticky domov, protože tomu chtějí věřit. Politikové se chytli vábivé myšlenky dalšího hlubšího a těsnějšího sjednocování Evropy. Že za tím světélkem v dálce může být něco ale doopravdy hodně ošklivého, to si nechtějí připustit.

Jak může vypadat splněné přání Radoslawa Sikorského? Třeba i takhle. Je úterý 30. listopadu 2021. Zpráva agentury Bloomberg:

„Evropská komise vyhlásila dekret, který zvyšuje evropskou sazbu daně z příjmu právnických osob na 55 procent z harmonizovaného základu. Změna vstupuje v platnost počátkem ledna následujícího roku. Schválení národními parlamenty není nutné od tzv. Velké reformy Evropské unie z roku 2012.

Opatření navazuje na dekret vydaný minulý měsíc, jímž se zvyšuje nejvyšší sazba daně z příjmu fyzických osob na 85 procent z evropského harmonizovaného příjmu. Naopak základní evropská sazba DPH zůstává nezměněna na 29 procentech paušálně.

Mluvčí Evropské komise zdůvodnil daňové změny potřebou dodatečných prostředků na financování evropského programu boje proti nezaměstnanosti, jejíž průměr dosáhl v Evropské unii 15 % (což odpovídá 22 procentům podle metodiky používané před rokem 2017).“

Škarohlídství? Hrome, před čtrnácti lety, když jsem byl ještě eurooptimistou, jsem také netušil, že euro způsobí do deseti let po svém zavedení největší finanční krizi od roku 1931. A také by mě nenapadlo, že česká koruna posílí vůči euru o 45 procent od jeho zavedení a že dokonce překoná švýcarský frank. (Ten mimochodem během posledních týdnů oslabuje i vůči koruně a nikoho to moc nezajímá.)

Ostatně soudím, že vlastnost, kterou ekonom potřebuje nejvíce, je fantazie a obrazotvornost. Včetně schopnosti představit si, jak velmi rozličně mohou dopadat splněná přání.

Autoři: Pavel Kohout
reklama
Zobrazit náhled
Zbývá 1000 znaků
Tak nevím. (trew)
Nemá současná evropská krize z větší části původ v té americké?...
Zobrazit diskusi
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama