reklama
reklama
22. 8. 2014 | poslední aktualizace: 27. 8. 2014  11:04

Česko - země, kterou se nedá jezdit

Když se pořádně podíváte na mapu a jízdní řády, zjistíte pozoruhodnou věc. Česko je v roce 2014 stále dokonale nepřístupnou zemí, kde cestování mezi většími městy zůstává na úrovni někde před třiceti lety. A je jedno, jestli se rozhodnete pro vlak, nebo auto.
Jindřich Šídlo
Jindřich Šídlo
hlavní analytik HN
Čtěte více o: doprava | dálnice | vlak
Jindřich Šídlo
Jindřich Šídlo
foto: ARCHIV

Příští týden pojedu do Ostravy a Olomouce. Docela se na to těším. V Ostravě jsem byl před letoškem naposledy v roce 2003, když si tam lidovci zvolili předsedou Miroslava Kalouska. (Omlouvám se za tuto bolestnou připomínku lidovcům i Miroslavu Kalouskovi.) Letos tam jedu už potřetí, cesty do Olomouce v poslední době už ani nepočítám.

Což může být jen shoda náhod, ale možná bych v tom viděl ještě jeden důvod. Je to prostě docela příjemná, pohodlná cesta, které se nemusíte dopředu lekat, přesně tak od září 2011, kdy se na trase objevily žluté vlaky Radima Jančury a o rok později i černé soupravy Leoše Novotného.

Jsem vcelku skromný chlapec, vyrostlý v koženkové idyle spěšných vlaků Praha-Turnov, takže mě pořád ještě dokážou okouzlit i třicet let staré, avšak rekonstruované vagony RegioJetu a opravdu moderní vozy Leo Expressu, které ovšem ve světě jezdí kolem velkých měst na letiště, a kde proto někde hned za Pardubicemi začínám pociťovat traumatizující nedostatek místa pro nohy.

reklama

Navíc, a z toho jsem se ještě vůbec nedokázal vzpamatovat, se tu na mě pořád někdo usmívá, ptá se, jestli bych si něco nedal, a vůbec projevuje pro mě dříve nepoznanou snahu, abych jel příště zase s nimi. Zatím se jim to daří. Mimochodem, nedávno mi jeden ostravský podnikatel říkal, že nová úroveň vlakového spojení mezi Prahou a severem Moravy (na které se, abychom byli spravedliví, podílí i Pendolino Českých drah) má pro rozvoj kraje skoro stejně velký význam jako tamní dálnice. Něco na tom bude.

Tyhle cestovatelské zážitky mají drobné háčky. Za prvé, jak dlouho to při aktuálních ekonomických výsledcích oba soukromníci na trati vydrží, i když bych jim to moc přál a klidně si i pro jejich přežití něco připlatím. (Něco málo, samozřejmě.)

A pak ještě jeden, patrně mnohem důležitější. Cesta na Ostravu je totiž jediným příkladem, jak po Česku putovat relativně rychle a komfortně na delší vzdálenost. Protože když se tak pořádně podíváte na mapu a jízdní řády, zjistíte pozoruhodnou věc. Česko je v roce 2014 stále dokonale nepřístupnou zemí, kde cestování mezi většími městy zůstává na úrovni někde před třiceti lety. A je jedno, jestli se rozhodnete pro vlak, nebo auto.

Existuje jistě pár výjimek, kterých si užíváme hlavně my, Pražané, kteří se dostaneme relativně pohodlně do zhruba stokilometrové vzdálenosti od metropole. Do Plzně po dálnici. Do Liberce taktéž. Pak i do dvojměstí Pardubice - Hradec Králové vlakem a autem. Do Ústí nad Labem též oběma způsoby, kdy si navíc z vlaku můžete prohlédnout Říp hned z několika stran. A tím to celé končí. Šťastnou cestu.

Třeba už do Karlových Varů se nejlépe přepravíte letadlem. Z Moskvy. Proto existenci idylického lázeňského města vzdáleného 130 kilometrů od Václavského náměstí berou obyvatelé Prahy na vědomí obvykle jednou ročně, když se sem přestěhuje u příležitosti filmového festivalu osazenstvo barů a lepších restaurací Prahy 1. Autem to po stezce smrti trvá dvě hodiny, vlakem pak vyhlídkovou trasou přes Ústí tři hodiny sedmnáct minut. To je mimochodem zhruba právě čas, který vám zabere cesta do Ostravy.

Podobně nedostupné jsou České Budějovice. Rozumíme, "ne" Budvaru nás dělá tím, čím jsme, ale přece jen 150 kilometrů autem za hodinu 46 minut a vlakem ještě o tři čtvrtě hodiny déle se v roce 2014 zdá trochu moc.

null

A pak je tu samozřejmě onen nejvýraznější úspěch moravských separatistů všech dob. Cesta mezi dvěma největšími městy v Česku, z Prahy do Brna. Určit si, kdy musíte z Prahy vyjet, abyste v přesný čas dorazili pod Špilberk, není vzhledem k opravě D1 (známé též jako Highway to Hell), která se nenápadně postupně natahuje zhruba na následující dvě dekády, úplně jednoduché, odhady se liší mezi dvěma a půl a sedmi hodinami. V takové situaci mnoho z nás vezme zavděk vlakem, který dvousetkilometrovou vzdálenost zdolá s padesátikilometrovou zajížďkou přes Českou Třebovou za dvě hodiny čtyřicet minut. Vlaky v obou směrech pendlují zhruba v hodinových intervalech, což je docela slušná nabídka, jen je to s nimi jako s životem a bonboniérou: Nikdy nevíte, co dostanete - mně se podezřele často poštěstí vybrat si linku EuroCity z nebo do Budapešti a při pohledu na její vagony má člověk chuť omluvit se Českým drahám. Naštěstí ho to zase brzo přejde.

Jen tak pro srovnání: ze Salcburku do Vídně, což je zhruba 300 kilometrů, se vlakem svezete za dvě a půl hodiny. Z Hamburku do Berlína, rovněž 300 kilometrů, dvě hodiny dvacet. Z Mnichova do Norimberku, 170 kilometrů a hodina sedm minut.

Před šesti lety vyšel v těchto novinách jeden velmi optimistický text. Jmenoval se "Řebíčkův plán: z Prahy do Brna za 55 minut", a pokud se dokážeme oprostit od strašidelných dvou prvních slov, sliboval velké věci. Šlo pochopitelně o projekt vysokorychlostní železnice VRT a znělo to skvěle: 800 kilometrů nových tratí s rychlostí až 300 kilometrů. Stavět se mělo od roku 2016 (to už je skoro teď), propojit se měla nejen největší města v zemi, ale taky třeba Liberec s Hradcem Králové nebo Brno s Jihlavou, dnes skoro zapomenutým městem, kam dorazíte nejspíš jen tehdy, když se na rozkopané D1 nestačíte včas zařadit do správného pruhu.

Takže s "vrtkou", která slibovala spojení Prahy se všemi krajskými městy do dvou hodin, to asi úplně v nejbližších letech nevyjde, čímž se zaostávání Česka za světovým trendem prodlouží zhruba o půlstoletí. Mimochodem, poslední úplně nová trať byla v českých zemích postavena v roce 1953, mezi Brnem a Havlíčkovým Brodem a dodnes nejfrekventovanější trasa Praha - Česká Třebová - Olomouc oslaví příští rok (pochopitelně s mnoha rekonstrukcemi) stosedmdesáté výročí.

Zatím je třeba těšit se z maličkostí. V roce 2020, po úplné rekonstrukci 4. železničního koridoru, se do Budějovic z Prahy dostaneme za 90 minut. A možná se o pár let později dočkáme i hotové dálnice stejným směrem. V plánech se poprvé objevila v roce 1939. Sto let by mohlo stačit.

reklama
Zobrazit náhled
Zbývá 1000 znaků
Pražáci, ďitesebodnót (Jedla)
Přestaňte si cpat fšecky veřejný instituce xobě, budete mět míň...
nemohu si odpustit poznámky na účet nové dálnice přes ostravu (joodax)
1. vlny a vlnky z asfaltu dálnice vás rozhodně probudí, pokud...
Česko - země, kterou se nedá jezdit (Neskutečné)
Pan Šídlo nemá problém s pojmem Česko, ale on to problém je a...
Pane redakltore (Josef Sova)
Jedna věc ve vašem článku chybí .Zapomněl jste zmínit každoroční...
Tzv. vyšší zájem prizmatem vyššího principu (Pražan)
Zajímalo by mě, kolik cest do některého krajského města udělal...
Zobrazit diskusi
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama