Britové si měli líp přečíst Lisabonskou smlouvu a volit jinak

Tony Barber píše ve Financial Times o tom, že se Jean-Claude Juncker možná stane předsedou Evropské komise, takto: Revoluce je možná silné slovo, ale dojde k silnému posunu moci směrem k legislativě, resp. k parlamentu a k oslabení dalších zákonodárných institucí – tedy Evropské komise samotné a Evropské rady (tedy bloku osmadvaceti národních vlád).

Poprvé po šestapadesáti letech historie EU nutí politické strany, jež kontrolují Evropský parlament, šéfy vlád, aby akceptovali kandidáta, kterého si nevybrali. Je to prý takřka stejně silné, jako když ve sporu Costa v. ENEL v roce 1964 bylo rozhodnuto, že evropské právo je nadřazené národnímu. To, co se děje, je také patrně politicky nezvratné.

Politické důsledky budou dvojí. Dojde k oslabení Davida Camerona a pravděpodobnost britského odchodu z EU se zvýší. Pravomoci Evropského parlamentu se zvýší, ale britská pozice v něm oslabí -  v důsledku volby Strany za nezávislost i v důsledku toho, že se konzervativci před časem vydělili z hlavního proudu evropské lidové strany. Britům se bude zdát, že Evropský parlament je vlivnější, ale že oni sami v něm ztrácejí vliv.

Druhým důsledkem bude, že autorita Evropské komise oslabí a bude daleko podřízenější Evropskému parlamentu. Dojde ke zpolitizování vedení komise, která má reprezentovat nestranickou civilní službu. Nový předseda komise bude více ve vleku hlavních politických stran v Evropském parlamentu. Podobně se chopí Evropský parlament schvalování všech sedmadvaceti kandidátů na komisaře.

Můj dodatek: Je to pravda, ale možná si Britové měli lépe a hlavně včas přečíst Lisabonskou smlouvu. Též bývali mohli do Evropského parlamentu volit jinak a méně se izolovat. A zatřetí – posun v rovnováze mocí tu jistě je, ale od roku 2009 v rámci improvizací na záchranu eurozóny se zase všechno rozhodovalo mezivládně a komise i parlament značně oslabily.

…

Bude-li, či nebude předsedou Evropské komise nakonec Juncker, záleží teď především na postoji italského premiéra Renziho, který má však jasné požadavky na změnu fiskálních pravidel EU. Prvním je změna platných fiskálních pravidel. Druhým je změna fiskálního kompaktu, především pravidla pro snižování dluhu vůči HDP. A třetí věcí je společný evropský investiční program.

Podle Wolfganga Münchaua v bodě jedna Renzi ničeho nedosáhne. Nový předseda Evropské komise má ale jistý vliv na to, jak pružně budou fiskální pravidla vykládána -  a je tu prý jistá možnost třeba nezapočítávat investice do pravidla pro schodkové hospodaření a i jistá možnost získat více času na plnění pravidel.

…

Hlavní ekonomickou zprávou dne je, že podle indexu, který měří nákupní plány manažerů, směřuje Francie ve druhém čtvrtletí k poklesu, takže se dostane do recese. Očekávání v Německu jsou také horší, než se čekalo.

…

Server Eurointelligence.com píše, že ve Francii „vítězí staromódní nacionalistická průmyslová politika“. Francouzská vláda bude sice nakonec souhlasit s aliancí mezi Alstomem a General Electric, ale jen pod podmínkou, že stát část podniku dostane zpět pod svoji přímou vlastnickou kontrolu. Bude to stát dvě miliardy eur a tento ryze politický výdaj by Francie docela potřebovala ušetřit či použít rozumněji, protože její rozpočtová ani ekonomická situace není jak známo zrovna povzbudivá.