Tři alternativy k členství Česka v EU? Vyberte si

Často se setkáváme s argumentem, že pro Českou republiku neexistuje alternativa k členství v EU. Toto tvrzení není úplně správné, protože existují minimálně tři konkrétní alternativy, i když ani jedna z nich není pro ČR výhodná.

První varianta, kterou bychom ovšem mohli ihned vyloučit, by znamenala, že by se ČR odpojila od vnitřního trhu EU. Pro zemi, jejíž vývoz je ze zhruba 80 procent do zemí EU, snad o této alternativě nikdo vážně neuvažuje. Není to realistická alternativa ani pro Velkou Británii. Je třeba ovšem upozornit, že existují i státy, které jsou součástí vnitřního trhu EU, aniž by byly jejími členskými státy. Jedná se o státy EFTA, které jsou členy Evropského hospodářského prostoru, jako je Norsko, Island a Lichtenštejnsko. Švýcarsko je v podobné situaci, ale nikoliv jako součást EHP, ale po bilaterálním jednání. Máme zde tedy dvě alternativy k členství, ovšem ani jedna z alternativ nenabízí účast na vnitřním trhu bez přijímání většiny legislativních aktů Evropské unie.

I státy EHP mají totiž povinnost přijmout evropské normy týkající se vnitřního trhu. Teoreticky mají možnost odmítnout konkrétní legislativní akty podle článku 102 v Smlouvě o EHP, ale tuto možnost dosud nikdy nepoužily, protože v takovém případě by automaticky ztratily přístup na vnitřní trh v oblasti konkrétního legislativního aktu. Existují důvody, proč si státy EFTA zvolily členství EHP bez členství EU. Zejména se jedná o to, že nejsou součástí společné zemědělské politiky nebo společné politiky rybolovu.

Cena je ovšem poměrně vysoká, jelikož jejich možnost ovlivnit rozhodování v oblasti, kde jsou součástí spolupráce, je pouze marginální. Nejsou součástí rozhodování v radě, mají ovšem možnost ovlivnění přes národní experty ve výborech v rámci komitologie. Proto bývalý premiér Norska kdysi s nadsázkou tvrdil, že jeho země má faxovou demokracii. Může si pouze přečíst pokyny, které přicházejí z Bruselu poštou.

Podstatná část kritiky Václava Klause vůči EU se věnuje údajným demokratickým deficitům EU - a nelze než konstatovat, že takové řešení by situaci pouze zhoršilo. I kdyby formální suverenita státu o něco posílila, reálné možnosti politiků rozhodovat o svém území by se naopak zhoršily.