Před rokem se řešil možný odchod Řecka z eurozóny, letos v srpnu je v Bruselu už tradiční prázdninový klid. Akutní fáze krize eurozóny byla (zdá se) zažehnána, takže bruselští úředníci mohli odjet bez obav na své dovolené. Poté, co byly položeny základy bankovní a fiskální unie, a hlavně když se ECB konečně začala chovat jako skutečná centrální banka, panuje přesvědčení, že je vše důležité už pod kontrolou. A kdyby něco, tak za nás problémy vyřeší Frankfurt. Přestalo se mluvit o politické unii, ochabla chuť k velkému integračnímu skoku, sen o nové smlouvě se rozplývá.
Čekání na německé volby
Opatrnost a zpomalení tempa evropské integrace souvisí především s blížícími se podzimními parlamentními volbami v Německu a se vznikem euroskeptické strany Alternativa pro Německo, která by mohla ubrat hlasy konzervativních voličů středopravé vládní koalici v čele s Angelou Merkelovou. Obavy federalistů vzbuzuje i plán Davida Camerona vyjednat v souvislosti s plánovaným referendem o setrvání Spojeného království v EU novou smlouvu, získat pro Británii další ústupky a změnit celkové uspořádání Evropské unie. Před vizionáři hrají prim technokraté.
Fiskální a bankovní integrace však už naráží na limity nedostatečné politické reprezentativnosti a legitimity. Evropská rada, která jednotlivé návrhy schválila, a Evropská komise, která je předložila, nejsou přímo volenými orgány, a proto postrádají odpovídající zvýšenou legitimitu spojenou s fiskální politikou. Pokud lidé nabudou přesvědčení, že je evropská integrace procesem neprůhledným, neefektivním, řízeným nekontrolovatelnými silami a bez demokratické kontroly, tak je dříve či později odsouzena k zániku.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
