Slovo krize se posledních pár let skloňuje ve všech pádech; a výhradně v negativním smyslu. Proto vás asi překvapí zjištění akademického výzkumu ekonomů Ulfa Gerdthama a Christophera Ruhma, že ekonomický útlum, jakým byla nedávná krize, může mít pozitivní dopady.

Ještě víc vás asi překvapí, že tyto se týkají zdraví. Ve svých odborných studiích s trefnými názvy jako Zdravá ekonomika vám může zlomit srdce (a prý že ekonomové nemají smysl pro humor) autoři důkladně analyzují data o úmrtích a zdravotním stavu lidí mnoha zemí. A dokládají, že krátkodobé ekonomické recese většinou vedou ke snížení úmrtnosti.

Asi žasnete: „Jak mohou ekonomické potíže zachraňovat a prodlužovat životy? Nedochází snad v recesi ke strádání mnoha lidí a vyššímu množství sebevražd?” Ano, dochází. A ti, kdo přišli o práci, jsou na tom jistě hůř po všech stránkách včetně fyzického a psychického zdraví.

Ale podstata pozorované statistické závislosti spočívá v tom, že i v hluboké recesi většina lidí o práci nepřijde. Většina zaměstnaných lidí jen pracuje o něco méně, a tudíž o něco méně vydělává. A právě u těchto lidí dochází podle výzkumu Gerdthama a Ruhma ke zlepšení fyzického zdraví. Autoři z dat kalkulují, že v průměru za vyspělé země (sdružené v rámci OECD) dočasné zvýšení nezaměstnanosti o jeden procentní bod se projevuje ve snížení celkové úmrtnosti o 0,4 % ročně, tedy o čtyři zachráněné životy z tisíce stávajících úmrtí. A specificky dochází k poklesu úmrtí na choroby jater o 1,8 %, na kardiovaskulární choroby o 0,4 %, při automobilových nehodách o 2,1 % a při jiných, např. pracovních, úrazech o 0,8 %.

Autoři dále ukazují, že v porovnání s těmito změnami je efekt zvýšení počtu sebevražd v průměrné recesi na celkový počet úmrtí mnohem menší.

Ekonomix Jana Libicha

Mnoho lidí kritizuje ekonomii za odtržení od skutečného světa, za budování nerealistických modelů. V této rubrice se pokouším ukázat, že akademický výzkum může být velmi užitečný pro celou společnost, a to nejen rozhodování politiků a aplikovaných ekonomů, ale také ostatních občanů. Mým cílem je psát tak, aby i složité problémy byly pochopitelné pro každého čtenáře a zároveň zábavné. Budu přinášet různorodá zjištění ekonomického výzkumu, vysvětlovat jejich souvislost s reálnou ekonomikou, a předestírat, jak mohou mít pozitivní vliv na život každého z nás.

Rubriku Ekonomix najdete ZDE

Laicky řečeno, snížení úmrtnosti má patrně důvod v úsporných opatřeních lidí; méně holdují alkoholu, méně kouří, méně jezdí autem a méně se přejídají. Navíc mají více času na pohyb a někteří (určitě ne všichni) i méně stresu v práci.

O tom, že toto mohou být vítané změny našich českých zvyklostí, svědčí například „index neřesti“ (Vice index) od Bloombergu. Ten hodnotí země podle čtyř kritérií: konzumace alkoholu, cigaret, hazardu a drog. Z téměř šedesáti zahrnutých zemí Česko suverénně vévodí žebříčku. V konzumaci alkoholu jsme se umístili na prvním místě před Maďarskem a Ruskem, v kouření na pátém místě a v hazardu na dvanáctém. V užívání drog jsme na druhém místě za USA, za zmínku však stojí první místo v podkategorii marihuany a druhé za extázi (ještě, že „zaostáváme“ v kokainu, kde jsme na 21. místě).

Dalším smutným dokladem našeho životního stylu je to, že přibližně 10 % všech úmrtí v ČR připadá na aterosklerózu, kdežto v zemích jako Velká Británie, Řecko či Francie je to méně než 0,3 %.

Ekonomický útlum, zdraví a vzdělání - kamarádi do deště

Zamysleme se, pokud budeme důvěřovat výsledkům Gerdthama a Ruhma, jak velký mohl být tento zdravotní efekt v Česku (budu se držet metodologie profesora Andrew Leigha, nyní poslance australského parlamentu, který o této problematice také psal a se kterým v tomto video-rozhovoru diskutujeme o podobných ekonomicko-politických tématech). Přitom mějme na paměti, že zjištění ekonomického výzkumu nemusí být platná vždy a všude, protože se týkají rozhodování a interakcí velkého množství lidí (a v tom mají společenské vědy „nevýhodu“ oproti přírodním vědám, které studují „neživé“ objekty a procesy).

Na základě růstu nezaměstnanosti v Česku mezi rokem 2008 a 2009 lze usoudit (s velkou mírou nejistoty), že pokles české ekonomiky v tomto období se mohl podle odhadů Gerdthama a Ruhma projevit ve snížení úmrtnosti o pět set i více českých životů. Především se jedná o snížení počtu úmrtí v souvislosti s konzumací alkoholu a zachráněné životy na našich cestách. Jistou část měly tvořit také neuskutečněné infarkty mužů v produktivním věku, jejichž „workoholismus“ krize z části omezuje.

Co říkají skutečná data? Tyto vlivy v Česku je nemožné ohodnotit bez detailní ekonometrické studie, protože všechny typy úmrtí se mění v čase z mnoha jiných příčin, než je ekonomický cyklus. Celkový počet úmrtí mezi roky 2008 a 2009 o trochu vzrostl, což je v rozporu s předpovědí Gerdthama a Ruhma. Nicméně některé dílčí položky jsou v souladu s jejich výsledky.

Například u úmrtí na chronické choroby jater, jež mají u nás dlouhodobě rostoucí tendenci, a od roku 2001 do 2008 se jejich počet zvýšil z 1794 na 2036, byl v roce 2009 zaznamenán pokles o dvě procenta (tedy o 42 úmrtí). Počet usmrcených lidí v silničním provozu poklesl v období 2008–2009 o 16 % (175 úmrtí), což byl největší roční procentní pokles za posledních minimálně třicet let (z klesajícího trendu posledního desetiletí však vyplývá, že část těchto „zachráněných” životů jde na vrub jiným faktorům).

Naproti tomu počet sebevražd se v daném období zvýšil pouze o 6 % (85 lidí). A je zajímavé dodat, že podle statistik byl počet sebevražd stále jen poloviční oproti roku 1970 a třetinový oproti roku 1934.

Je zde i další potenciální benefit ekonomického oslabení, a tím je příliv lidí do vzdělávacího procesu. V recesi jsou totiž nižší „náklady obětované příležitosti” vzdělání, speciálně u lidí, kteří přišli o práci. Jinými slovy to, co musí lidé obětovat pro studium ve smyslu jejich ušlého příjmu, je nižší v recesi než v období ekonomického boomu. A vzdělání zase přispívá k akumulaci „lidského kapitálu” společnosti, který je hnací silou technologického pokroku, ekonomického růstu a prosperity jednotlivců.

Z toho vyplývá, že občasný krátkodobý pokles ekonomiky může někdy (rozhodně ne vždy) zemi posunout z pohledu dlouhodobé perspektivy, a dát jí čas k potřebné transformaci a zlepšení kvality své pracovní síly. 

Recesí k trvalé spokojenosti?

Znamená to tedy, že bychom se měli snažit ze zdravotních důvodů úmyslně vyvolávat recese a sabotovat ekonomický růst? Rozhodně ne. Za prvé je třeba si uvědomit, že i přes zlepšení fyzického zdraví v recesi dojde u mnoha lidí ke zhoršení psychické pohody a pocitu nespokojenosti. A to nejen u těch více než 120 tisíc lidí, kteří v období 2008–2009 přišli o práci. Mnoho i zaměstnaných a podnikajících lidí se dostane do finančních problémů, které jsou velmi bolestné nejen pro ně, ale pro společnost jako takovou.

Za druhé, výše popisované efekty se týkají krátkodobých, nikoli dlouhodobých ekonomických propadů, kde to chodí přesně obráceně. Ekonomové pečlivě zdokumentovali fakt, že životní spokojenost většiny lidí, i délka jejich dožití, jde ruku v ruce s jejich ekonomickou prosperitou. Pro shrnutí lze použít letošní studii od profesorů Wolferse, Sackse a Stevensonové. Ta přesvědčivě ukazuje, na základě nových dat, že subjektivně pociťovaná spokojenost lidí je úzce spjata s jejich materiálním blahobytem, a to jak v rámci jednotlivých zemí, tak napříč zeměmi (netechnické shrnutí studie lze nalézt např. v tomto článku v New York Times, kde grafika na levé straně je velmi ilustrativní).

Jaké je tedy poučení z výzkumu Gerdthama a Ruhma? Dá se chápat jako sdělení, že bychom měli být schopni zlepšit náš životní styl i bez donucení ze strany skomírající ekonomiky. Jaroslav Dušek o negativních důsledcích naší snahy „to někam dotáhnout“ poutavě mluví v představení Čtyři dohody. Přejme si proto, abychom tu současnou recesi využili k dlouho odkládaným transformacím na osobní i celospolečenské úrovni. A radujme se z toho, že ji většina z nás přežije ve zdraví.

 

Další texty v rámci rubriky Ekonomix Jana Libicha najdete ZDE.