Proces přeprávnění

Nedávno jsem hovořil s jedním německým mladíkem, frekventantem vysoké školy v hlavním městě. Rozprávěli jsme o všem možném a na jeho bystrých postřezích mne zaujal jeden rys, který naše myšlení dosud příliš nemá. Každou věc posuzoval v první řadě z právního hlediska: pod jaký zákon spadá, jaké právní důsledky by z ní mohly plynout, kdo a za co by jej mohl žalovat, nebo aspoň poslat vážné varování v tomto smyslu.

Takto u nás dvacátníci prozatím většinou nepřemýšlejí, ale pokrok se nedá zastavit. My jsme v téže věkové kategorii většinou přemýšleli o tom, co se "smí a nesmí", "co na to komunisti". Stát, ve kterém jsme žili, bylo lze sotva nazvat právním, byť ve srovnání třeba s Peru se husákovské Československo jevilo jako ráj právních jistot, humanity a ohledů vůči člověku. Jako "přeprávnění", německy Verrechtlichung, se v češtině někdy označuje stav, kdy právní předpisy, původně regulující jen nejdůležitější záležitosti ve společnosti, svou hustou, sotva prodyšnou sítí pokryjí úplně všechno.