Financování z Evropské unie - požehnání, nebo prokletí?

Jako podnikatel, který začínal od nuly, si dobře pamatuji, jakým problémem bylo sehnat peníze, pokud se naše aktiva sestávala jen z myšlenek a plánů. Život mě naučil spoléhat se na finance, které si vyděláme.

V začátcích jsme zkoušeli získat příspěvek z různých fondů na podporu podnikání. Asi nejpoučnější byl případ, kdy jsme žádali o příspěvek na zavedení a certifikaci systému řízení jakosti. Tehdy to bylo ještě z programu Phare. Stručně shrnuto, po lopotném vypracování spousty formulářů, tabulek, zpráv a dalších dokumentů jsme se dostali do finále.

Počáteční radost, kterou jsem měl z toho, že nám Evropa zaplatí padesát procent nákladů, mi rychle zkazilo zjištění, že poradenskou i auditorskou firmu si musíme vybrat ze seznamu vyvolených. Problém byl totiž v tom, že cenové nabídky doporučených firem byly víc než dvojnásobně vyšší než ceny na volném trhu. Tehdy jsem se cítil jako osel, který naletěl na slibovanou slevu za tučný příplatek.

Dalším kamínkem v mozaice poznání podpory "shůry" byl příspěvek z fondu na podporu exportu. Tehdy jsme skutečně dostali několik desítek tisíc na realizaci výstavy. Zhruba za rok se ozval úředník, který kontroloval agendu. A protože zjistil, že jsme na katalozích neměli poznámku, že byly vytištěny s příspěvkem příslušného fondu, tak jsme dostali na výběr: buď peníze a vypočtené penále vrátit, nebo dotisknout několik exemplářů katalogů s příslušnou citací.

Od té doby jsem se nabídkám na finanční podporu bránil jako čert kříži. Ale neubránil. Tak jak stouplo renomé naší firmy, začaly se na nás obracet vědecké instituce, které do svých žádostí o evropské peníze potřebují partnera z průmyslové sféry.

Chápal jsem to tehdy jako pomoc vědě a výzkumu, a proto jsem neodmítl. Díky tomu jsem měl příležitost nahlédnout pod plachtu cirkusu, který se jmenuje "Sedmý rámcový program."

Ve hře je suma 53 miliard eur v kategoriích, které mají vzletné názvy typu: Spolupráce, Lidé, Myšlenky...