S vítězstvím Miloše Zemana zavládlo mezi některými osobnostmi veřejného života, které vehementně podporovaly Karla Schwarzenberga, zděšené překvapení a rozhořčení nad tím, že u většiny Čechů rezonuje nacionalismus, xenofobie, šovinismus a rasismus: „Zemanova kampaň hrála na ty nejnižší pudy, které jsou typické pro nižší vrstvy“.
Výsledkem prezidentské kampaně je proto údajně to, že dnes proti sobě stojí vysoká kultura společenských elit s nízkou kulturou širokých vrstev, to vše podtrženo menzelovskou interpretací „Karla Schwarzenberga – šlechtice“ a „Čechů – (myšlenkových) nevolníků“.
Ve stylu své kampaně se ale Zeman nijak neodchýlil od zaběhlého českého politicko-kulturního elitního mainstreamu. Přitlačil na intenzitě, ale kvalitativně se od toho, na co jsme zvyklí, nijak nelišil. Zeman jen akcentoval a v lidovém jazyce servíroval to, co tu pokojně a nereflektovaně dřímá celých dvacet let i v těch kulturně a politicky nejvyšších kruzích. Až na výjimky totiž nebyly české politické ani kulturně-umělecké elity nikdy aktivně proti-nacionalistické, proti-šovinistické, proti-xenofobní nebo proti-rasistické. Přehlížení a neřešení těchto témat v tomto případě znamená benevolenci, mlčení znamená souhlas.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
