reklama
reklama
18. 9. 2012 | poslední aktualizace: 19. 9. 2012  17:21

Pozor na průšvihy, držme se principů, a ne exportu do Číny

Slovo krize neznamená, že se nyní máme výjimečně špatně. Nezaměstnanost není vyšší než před 10 lety, platy vyšší jsou. Slovo krize dle slovníku znamená nebezpečný stav či obrat ve vývoji. To sedí přesně. Pro samé bědování nad současným stavem často nevidíme nebezpečí blížícího se průšvihu.
Filip Matějka
Filip Matějka
akademické pracoviště CERGE-EI
Čtěte více o: eurozóna | dluhová krize
Krize eurozóny, ilustrační foto
Krize eurozóny, ilustrační foto
foto: Paul Lachine

Jsme v situaci, kdy se velká část z nás už nepotřebuje mít materiálně nějak zásadně lépe. Samozřejmě ne všichni, ale většina ano. Zjednodušeně řečeno, nějaké hmotné zlepšení nás prostě už zas tak moc nevytrhne. To ale neznamená, že stav ekonomiky není důležitý. Přestože hospodářství, které je v dobré kondici, nepřinese nutně štěstí samo o sobě, špatná ekonomika je často spouštěčem daleko závažnějších problémů: násilných sociálních nepokojů nebo extremismu jako ve 30. letech v Německu, nyní v Řecku, Španělsku, částech Francie nebo třeba i letos v Rumburku.

Už bychom tedy neměli přemýšlet, jaké řešení je nejlepší v průměru. Je stále důležitější, abychom hlavně zamezili těm případným velkým problémům, byť tím třeba i rezignujeme na jakoukoliv možnost brzkého přepychu.

reklama

Trochu jiné dluhopisy

Hrajme na jistotu. Není to srabácké ani extra zajímavé, ale velmi rozumné to je. Co to znamená? Uvedu pár příkladů, ve kterých filozofie bezpečného jednání poskytne jasný návrh vhodného řešení. Evropskou unii jsem si oblíbil, nežene nás sice vpřed, ale zcela jistě nás bude dlouhodobě bránit od pohybu před rok 89. Co euro? Teď je navrženo tak, že je přínosem v dobrých dobách, ale v dobách krizových je koulí u nohy. Opačně by to bylo lepší. Samostatná malá měna by však byla riskantní také. Společná měna neumožní kvůli devalvaci z problémů jednoduše vyklouznout, vlastní měna je však náhlým kurzovým výkyvem může sama způsobit. A nakonec návrat k samostatným měnám a konec eura by bylo asi to zcela nejhorší. Nyní skutečně nikdo neví, jak by něco takového dopadlo. Mohlo by to být hladké nebo také zprvu způsobit totální ignoranci nových měn, kolaps obchodu a vzestup šedé ekonomiky.

Jiný pohled na krizi

Jaké může být konečné vyústění problémů eurozóny a dluhové krize některých evropských států? Jaká řešení by mohla ekonomikám pomoci? Oslovili jsme mladé ekonomy, kteří se příliš často neobjevují v médiích s prosbou, zda by nesepsali svůj pohled na eurokrizi. Další alternativní názory mladých ekonomů najdete v následujících týdnech na názorových stránkách HN Dialog.

ZDE najdete text Václava Rybáčka z Českého statistického úřadu, v následujících dnech publikujeme texty Aleše Chmelaře z bruselského think-tanku Centre for European Policy Studies, Radima Boháčka z CERGE-EI nebo doktoranda na UK Jana Průšy.

Jediné bezpečné řešení otázky eura je tedy, dle mého názoru, jeho zachování a doplnění jednoduchým a v ideálním případě ověřeným mechanismem, který odstraní současné nedostatky. Chris Sims, loňský nobelista, navrhuje vznik evropské fiskální agentury, jež bude vydávat vlastní dluhopisy a bude moci nakupovat dluhopisy národní.

Důležité však je, že národní dluhopisy by nebyly brány regulačními agenturami jako rovnocenné, jak tomu někdy nyní je. Obchodování s nimi by daleko jednodušeji určovalo tržní úrok naznačující fiskální zdraví i v normálních časech, nikoli pouze v časech blížícího se bankrotu. Aktiva této agentury by byla zajištěna například jednoprocentním navýšením DPH v celé eurozóně. Čili žádná fiskální unie kontrolující rozpočty ani netransparentní nakupování dluhopisů přímo centrální bankou jdoucí tak proti svému úkolu omezování inflace. Je však nutné, aby byl onen systém zaveden celý, nikoliv jen jeho části, což se navrhuje nyní. Podobný systém je vyzkoušený v USA, kde jednotlivé státy mohou mít potíže, které však zpravidla neovlivní reálnou ekonomiku, ale krach celé unie je téměř nemyslitelný.

A nyní k nám. Penzijní reforma je důležitější než jakékoliv kosmetické úpravy daní. Její dnešní podoba je však ohromně riskantní. Neměla by doplňovat státní penzi investicemi do fondů povinně držících zejména právě státní dluhopisy. Když zkrachuje jeden pilíř, v tu samou chvíli zkrachuje i ten druhý. Co třeba dohodnout s velkými světovými bankami kontrakt, který by vyplácel více, když se České republice vede hůře, a naopak? Prostě takové pojištění. Podobně tomu je s podporou některých odvětví. Neměli bychom podporovat žádná jednotlivá odvětví, exporty či importy. Sázka na konkrétní koně je vždy rizikovější.

Dělat správné věci

Premiérovo strašidelné vyjádření týkající se kompromisu mezi lidskými právy v Tibetu a exportem do Číny poskytuje další příklad. Když se ekonomika trochu zhorší, stává se jednoduchým nástrojem demagogů pro jinak nemyslitelné kroky. To je přesně krize, tedy nebezpečná situace.

Když už někdo nedokáže pochopit, že dělat dobré věci je hodnotou samo o sobě nebo hodnotou díky následnému dobrému pocitu, tak snad uslyší na to, že se to vyplatí i materiálně. Tedy pokud pana premiéra zajímá alespoň ono materiálno jeho země, a ne pouze osob, kterými byl ke svému vyjádření motivován.

HNDialog na Facebooku

Názorový server HNDialog najdete také na Facebooku ZDE

Země založená na morálních principech a toleranci je spravedlivá, konzistentní, tedy čitelná a otevřená. Investoři a podnikatelé v takto čitelných zemích nepožadují vysokou rizikovou přirážku. Morální principy také částečně nahrazují mezery v právním rámci a výrazně tak zefektivňují všechny transakce, čili umožňují fungování volnějších trhů. Když si věříme, tak nepotřebujeme stostránkovou smlouvu. Odmítnutím oněch principů a zaměření se na pár silných hráčů se navíc samozřejmě zvyšuje křehkost celého systému. Dokonce i Finsko prošlo v průběhu devadesátých let kvůli svým silným obchodním vazbám s Ruskem stejně velikou recesní vlnou jako většina postkomunistických zemí.

Každá krize přináší časový tlak na správná rozhodnutí, teprve tehdy se dělají ty opravdu veliké chyby s dalekosáhlými důsledky. Premiérovo vyjádření nás tedy vrhá nejen zavrženíhodným směrem, ale i směrem ekonomicky nevýhodným a z dlouhodobého hlediska daleko riskantnějším. Ctění morálních principů, které jsou všem jasné a neměnné, pomáhá i vyhnutí se velkým rizikům. Evoluce nám morálku také nejspíš dala do vínku právě proto, aby naše společnost přetrvala.


Autor je odborným asistentem na CERGE-EI. Vystudoval MFF UK a získal doktorát v aplikované matematice na Princeton University. V roce 2010 dostal cenu Mladý ekonom ČR.

Autoři: Filip Matějka
reklama
Zobrazit náhled
Zbývá 1000 znaků
Evropskou unii jsem si oblíbil, nežene nás sice vpřed, ale zcela jistě nás bude dlouhodobě bránit od pohybu před rok 89. (Jaka)
Ha ha ha ha ha, pane autore... Je to právě EU, která tam už téměř...
Premiérovo strašidelné vyjádření týkající se kompromisu mezi lidskými právy v Tibetu a exportem do Číny (Aurel)
Pozor na průšvihy! Je docela zajimavé pozorovat jak lidi z néjaké...
Evropskou unii jsem si oblíbil, nežene nás sice vpřed, ale zcela jistě nás bude dlouhodobě bránit od pohybu před rok 89. (?!?)
jo ? a co ty komedie o beneš.dekretech a slovensko-maďarské spory...
fíha, nadejnou hvezdu dokonce (anonym)
vylepili na HNbyznys :-)))
Uf (Jan)
Zdravím pane Matějko, já osobně bych Vám titul Ekonom roku nedal....
Zobrazit diskusi
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama