Rumunské zrcadlo

Při pohledu do Rumunska, které se potácí v politické krizi, si v České republice najednou fandíme, jak jsme za vodou. Protože něco takového, že by se stát ocitl na hraně politického ústavního kolapsu, by se nám nemohlo stát. S blahosklonným pocitem politicky a občansky zdaleka vyspělejší země hledíme na Rumunsko jako na balkánskou naplaveninu, která nemá co dělat v Evropě, a už vůbec neměla být přijata do Evropské unie.

Jenže jsme od Rumunska skutečně tak vzdáleni, jak si namlouváme? Jedna ze dvou zdejších největších politických stran (ČSSD) postavila svoji aktuální předvolební kampaň na tom, že není nutno vracet, co bylo ukradeno. Druhá velká strana (ODS) má zase tolik kmotrovského másla na hlavě, že této sprostotě nemůže účinně oponovat. Ministr vnitra se šprajcuje s policejním prezidentem, v soudnictví se válčí, křížová obvinění z korupce se stala pokračováním politiky jinými prostředky. A za občany to chtějí napravovat ti, kdo ještě přednedávnem z tohoto systému sami profitovali.

Jedním z katalyzátorů rumunské krize byly ekonomické potíže země, neschopnost vlády je řešit, což zpětně vyvolává nedůvěru lidí ve stát a také v ozdravný civilizační efekt členství země v EU. Není nám to opět povědomé? Vždyť například evropské dotace, jež Česku tak dlouho voněly, jsou prý najednou neblahým zdrojem našich problémů.

Ronald Reagan řekl, že "svoboda není nikdy déle než jednu generaci od toho, aby se mohla ztratit". Česko není Rumunsko, ale také si nelžeme do kapsy. Ve smyslu usazenosti, samozřejmé funkčnosti, spolehlivosti celého společensko-politického systému jsme totiž jen několik málo verst na západ od Bukurešti. V Rumunsku se tak trochu vidíme jako v zrcadle.

• Diskuse
• Celkem 7 příspěvků