Proboha, peníze ne!

Zákon o vyrovnání mezi církvemi a státem usiluje o "zmírnění některých majetkových křivd".

Tento záměr i tuto formulaci vítám. Křivdy z minulosti napravit nelze, některé se však dají zmírnit. Jenže ono zmírnění nikdy nemůže být zcela "spravedlivé", neboť ti, jimž utrpěné křivdy nebyly zmírněny vůbec či jen nepatrně, se budou cítit nově ukřivděni právě zmírňováním křivd jiných.

Je mi líto, že v rétorice představitelů církve, kteří se domáhají přijetí tohoto zákona, schází jakýkoli projev solidarity s těmi, kterým také bylo v minulosti ublíženo, a žádného zmírnění křivd se jim nedostane. Mrzí mne, že navrácení velkého množství církevních nemovitostí již na počátku devadesátých let nyní prezentují církevní představitelé jako zcela nedostatečné zmírnění křivd, ač tehdy ústy biskupa Lišky a kardinála Tomáška katolická církev potvrdila, že už žádné další nároky vznášet nebude.

Přes všechny výhrady jsem však pro to, aby pozemky, na něž církve podle zákona o vyrovnání uplatní nárok, jim byly vydány. Nevydáním by si stát nijak zvlášť nepomohl a obcím, které obtěžuje tzv. blokační paragraf v zákoně o půdě, by to zkomplikovalo život.

Dary a asignace

Nesouhlasím však s tzv. "náhradami". Důvodová zpráva k zákonu říká, že jde o náhrady za nevydaný majetek. Dvě a čtvrt miliardy má dostat i církev, jejímž jsem členem a které bylo za komunistů majetkově ukřivděno jen nepatrně. Tedy náhrady to určitě nejsou, možná v lepším případě jakési startovné do časů za dvacet let, kdy na platy duchovních už stát přestane přispívat. Zákon má ale věci pojmenovávat, a ne zastírat. Jako občanu se mi ulevilo, že Senát tento zákon v nynějším znění neschválil.

A jak si jako křesťan představuji financování církví za zmíněných dvacet let? Jednoduše tak, jak to navrhl už v roce 1413 Jan Hus: "Duchovní má žíti z almužen od lidu darmo daných, jako žili Kristus a jeho apoštolé." Což znamená v dnešní době "z dobrovolných příspěvků".

Do tohoto modelu zapadají nejlépe přímé dary, ale vejde se tam i daňová asignace a všelijaká daňová zvýhodnění těch, kdo na tu kterou církev přispět chtějí.

Zdaleka nejhorší je představa "soběstačnosti", podle níž církve budou žít z výnosu svého majetku a jejich peníze budou dělat další peníze. Kristus nás přece varovně upozornil, že "kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce". Žít z vlastního majetku je pro církev past, záhy se jí péče o poklady na zemi stane srdeční záležitostí, na nic jiného pak nebude mít ani čas, ani cit. A navíc nám to zloději ukradnou i s pokladnou!

Hledat ptactvo nebeské

Jako "hospodářsky soběstační" sotva budeme věrohodní pro lidi, jimž nikdo křivdy na nich spáchané nezmírnil, kteří s úzkostí sledují, jak reálná hodnota jejich důchodů klesá, zatímco základní životní náklady stoupají. Budou-li nám po třicet let přitékat do banky pravidelné a inflaci zohledňující "náhrady", těžko někdo uvěří našimi ústy hlásanému evangeliu, že je dobré odložit zbytečné starosti a hledět na ptactvo nebeské, které nebeský Otec živí.

Církev, má-li být věrohodná, musí být nezajištěná, odkázaná na nevymahatelné dobrovolné přispívání. Že to není utopie, prokázali naši evangeličtí předkové po vydání tolerančního patentu. Museli si nejen financovat svého pastora, ale ještě k tomu odvádět poplatky katolickému faráři. Vydrželi to a my z jejich odkazu žijeme dodnes. Přece kdo hledá nejprve Boží království a jeho spravedlnost, tomu vše potřebné bude přidáno.

Autor je evangelický farář

• Diskuse
• Celkem 117 příspěvků