Korupce farmaceutických firem z druhého břehu

Informace o astronomickém finančním vyrovnání firmy Pfizer s americkými úřady může mít pro nezasvěcené až skandální přídech. Naopak pro všechny, kdo se o problematiku zajímají, jde o logický výsledek pečlivé práce úřadů předních světových trhů (kromě USA má svůj protikorupční zákon i Spojené království).

Pro situaci v České republice jsou poučné dva momenty: 1. Korupce funguje i v nejvyspělejších zemích (a jaká, když kvůli ní přijímají speciální zákony); 2. Právo je – na rozdíl od naší kotliny – vymáhatelné.

Objektivní informace o míře korupce mezi českými doktory nelze získat. Není to ani teoreticky jednoduché, data o korupci se obecně získávají specifickou metodikou. Přitom ale je nutné, aby se i lékařské kruhy začaly problémem seriózně zabývat. Jejich vytrvalé mlčení pochopitelně dráždí nejen žurnalisty, ale i obyčejné občany. Jsou horší ty firmy, nebo ti doktoři?

Vzdělávání lékařů, české specifikum

Český lékař to nemá zrovna jednoduché. Stejně jako celá společnost stojí mezi dvěma světy. Chtěl by požívat stejné vážnosti a platu jako kolega z nejvyspělejších zemí, na druhou stranu v něm zakořenily reálie země, s níž jsme měli být spojeni na věčné časy a nikdy jinak. Zde nejsou peníze bokem zavrhovány, naopak jsou společensky akceptovány jako standardní součást příjmu. Nemá je jen ten, kdo si to nedovede zařídit.

Ve vztahu k lékům to má také těžké. Léky zkrátka psát musí. Jednak proto, že jeho pacienti skutečně jsou nemocní, a samozřejmě také proto, aby si zachoval svoji profesní tvář. Český pacient totiž nechce slyšet ty řečičky o redukci váhy, omezení kouření, rehabilitaci. Chce tabletku a basta.

Pokud se ale pídíme po největším českém specifiku, pak jde jednoznačně o postgraduální vzdělávání. Bez podpory farmaceutických firem by okamžitě zkolabovalo. Občan má plné právo pohlížet s nedůvěrou na informaci, že zahraniční kongres platila lékaři firma. Na druhou stranu očekává, že jej tento lékař bude léčit v souladu s nejmodernějšími světovými trendy. Kde se to ale má naučit?

Není ale třeba hovořit jen o prestižních akcích. I všechny tuzemské vzdělávací akce, počínaje kongresy a konče odbornou přednáškou v městečku pod horami, jsou placeny firmami. Žádnou koncepci postgraduálního vzdělávání  ministerstvo zdravotnictví, kraje, Česká lékařská komora, zdravotní pojišťovny ani profesní společnosti nemají. Kde by na ně ostatně v současné vypjaté rozpočtové situaci vzaly peníze? Nakonec není ani třeba se tolik namáhat, český lékař nemá žádnou zákonnou povinnost vzdělávat se. V souladu s výše zmíněným východním větrem dokonce dostává stále stejný plat bez ohledu na kvalitu péče, kterou poskytuje.

Firmami hrazené vzdělávání je tak v současné době jedinou volbou pro lékaře, kteří se vzdělávat chtějí (jedná se zejména o mladší lékaře, lékaře v atestační přípravě, na klinikách, v nemocnicích apod.). Přitom před úvahami o povinném vzdělávání je nutno důrazně varovat, nelze v této souvislosti nevzpomenout na důsledky podobného opatření u středního personálu. I lékaři by, s ohledem na náklady, dali přednost „přednášení“ pro sebe navzájem s fatálními následky na kvalitu.

Série špatných rozhodnutí

Jak z této zapeklité situace ven, vymýšlejí, bohužel, především politici. Veřejným prostorem se nám tak potuluje hned několik samozvaných odborníků na korupci ve zdravotnictví. Všichni bez rozdílu chtějí s korupcí zatočit, pochopitelně. Jenže jak s ní točí, voda se stále více kalí a únik peněz ze systému neustává. V souvislosti s lékovou politikou jsme přitom svědky série špatných rozhodnutí, z nichž je nutno vypíchnout současnou příliš agresivní cenovou politiku státu. Firmy raději stahují své preparáty z českého trhu, aby nebyly nejlevnější v EU (od tohoto parametru se odvíjí cena i v jiných státech). Že se jedná o léky dražší, tedy modernější, není třeba vysvětlovat.

Z dalších nepovedených opatření směřujících proti firmám jmenujme ještě centrální aukce (Nizozemsko) či generickou preskripci (kde se problém korupce pouze přesouvá směrem k lékárníkům s větším rizikem pro pacienty – záměna léků se stejnou účinnou látkou, jiným názvem).

Nástroj proti korupci? Motivace, nikoliv restrikce

Logicky se tak vracíme opět na začátek, k informaci o úspěchu amerických úřadů. A je třeba konstatovat, že tentokrát nám naši západní spojenci opravdu pomohli. Globální firmy si už nějaký čas dávají velký pozor, aby jejich podpora nepřesahovala zákonné mantinely (celosvětově pro ně platí americká, resp. britská pravidla bez ohledu na místní zákony či zvyklosti).

Ukazuje se tak, že jediným účinným nástrojem pro boj s korupcí je motivace. Bohužel u nás, tím méně na straně lékařů, se s tímto prostředkem vůbec nepracuje. Naši politici raději vymýšlejí restrikce, které pouze přinášejí další problémy (více ale lékařům a pacientům než firmám), než aby razantně zmodernizovali zdravotnickou legislativu (jasná pravidla pro vzdělávání, předávání praxí, úhrada za péči závislá na kvalitě). Korupci jako jev totiž nelze v žádném oboru lidské činnosti zcela vymýtit, účinná opatření na její potlačování ale, jak vidno, existují.

Aby se snad nezdálo, že se celou dobu pouze vyhýbám odpovědi, nechal jsem si svůj soukromý odhad na konec. Jak na tom jsou čeští lékaři ve vztahu k farmaceutickým firmám? Jistě i zde funguje Gaussova křivka. Od extrémů zcela úplatných lékařů, kteří mění léky při každé návštěvě, až po poctivce, kteří předepisují z přesvědčení a reprezentanty do ordinací vůbec nepouštějí. Drtivá většina je ale těch kolegů, kteří docházejí ve svém volném čase na semináře a zde si po skončení programu dají za firemní peníze večeři. Pak je ale na místě seriózní debata, zda tento model považuje naše současná společnost za korupci (bez ohledu na americké či britské zákonodárce).

 

Autor je členem výboru Sdružení praktických lékařů ČR

 

---

Pracujete ve zdravotnictví a chtěli byste se k tématu vyjádřit. Své postřehy posílejte na debata@ihned.cz. Názory dalších lékařů najdete ZDE

---

reklama

Diskuse

Zasílat reakce

Zveřejnit e-mail

Zobrazit náhled

Zbývá 1000 znaků

• Diskuse
• Celkem 33 příspěvků