Proč novináři lžou? Aby překonali sami sebe

A divit se nepřestanete, když vidíte, z jak vysoka Lehrer spadl. Na Kolumbijské univerzitě vystudoval neurovědu (neuroscience), na Oxfordu filozofii a literaturu 20. století a jako novinář se rychle posadil do nejvyšší ligy americké žurnalistiky, do časopisu New Yorker. Jeho psaní bylo citováno ve stejné kategorii, do jaké patří například i do češtiny překládaný Malcolm Gladwell. A tohle vše jedenatřicetiletý Lehrer hodil za hlavu pro pár "dobrých" citací Boba Dylana. Z New Yorkeru byl vyhozen, jeho kniha o Dylanovi s názvem Imagine: How Creativity Works, které se od letošního března prodalo přes 200 tisíc výtisků a která se držela na žebříčku bestsellerů deníku New York Times, byla stažena z prodeje.

Kampak na Dylanology

"Jak si ve věku internetu, kde je všechno v dosahu jednoho kliknutí, Lehrer mohl myslet, že nebude načapán?," podivila se mezi jinými i novinářka Roxana Gayová z internetového magazínu Salon. A Lehrer si navíc vymýšlel právě v případě Dylana, jenž má po celém světě kultovní obdivovatele, kteří nazpaměť znají, co kdy hudebník řekl a napsal. Jak například v deníku New York Times upozornil David Kinney (který sám v současnosti píše o Dylanovi), existuje třeba webová stránka, kterou sestavil a provozuje jeden polský fanoušek a kam umístil v podobě vyhledávací databáze přes tři sta rozhovorů, které Dylan kdy komu poskytl.

Lehrerovi se stal osudný jiný Dylanův znalec Michael C. Moynihan, redaktor internetového magazínu Tablet. Moynihana, jenž sám na sebe přiznává, že je Dylanem "posedlý", zajímalo, kde Lehrer objevil - vzhledem k tomu, že s Dylanem žádný vlastní rozhovor nevedl - citace, které Moynihan před tím neznal. A tak kutal, až zjistil pravdu. Tedy lež. Něco si Lehrer zcela vymyslel a ve více případech sestavil útržky z různých starších rozhovorů do nových citátů.

Asi nejlepší odpověď, co se Lehrerovi mohlo udát v hlavě, poskytl člověk nad míru povolaný. A sice jiný "lžinovinář" Jayson Blair, který byl před devíti lety propuštěn z listu New York Times. Jeho aféra, kdy si Blair vymýšlel a opisoval například pro své články o amerických vojácích v Iráku, byla jednou z vůbec největších ostud v dějinách listu a stála místo i tehdejšího šéfredaktora Howella Rainese.

"Jste mladý a úspěšný, ale v profesi, kde jste jenom tak dobrý, jak je dobrá vaše poslední story. A vy chcete, aby další story byla ještě lepší," citoval teď Blaira internetový časopis Daily Beast. A je pravda, že Lehrer měl v tomto smyslu co překonávat, médii byl označován za "zázračné dítě", za "superstar" populárně naučného psaní. A tak už před několika měsíci, letos na jaře začal tím, že vykrádal sám sebe, na blogu časopisu New Yorker jako nové uveřejňoval věci, které mu už před tím vyšly jinde.

A teď dlouhé procházky...

Jenže když se podle Blaira na šiknou plochu jednou dostanete, tak už to nejde zastavit. "Nejdříve si to různě ulehčujete, a pak už si rovnou vymýšlíte," říká Blair a předpovídá, že "toho ještě bude pravděpodobně více", co se o Lehrerově psaní zpětně dozvíme.

Blair, ani někteří další přichycení fabulátoři před ním (například Stephen Glass z časopisu New Republic) se už k novinařině natrvalo nevrátili. A přinejmenším delší pauzu si teď nejspíše dá Lehrer. K čemuž se mu podle Margaret Sullivanové z New York Times může hodit jeho vlastní rada, kterou před časem poskytl kolegům autorům, jak přijít na dobré nápady: "Choďte na dlouhé procházky."

• Diskuse
• Celkem 9 příspěvků