Spotřeba jako povinnost

Nařiďme utrácení jako vlasteneckou povinnost. Tedy pokud chceme mít vyrovnaný rozpočet, výběr daní vypočítaný teoretiky ministerstva financí a rostoucí ekonomiku.

Spotřebitelé se totiž na rozdíl od ideálních modelů v analytických prognózách chovají racionálně. Neexistuje žádný myslící člověk, který by utrácel víc v situaci, kdy se na něj každý den valí špatné zprávy typu: průmyslová výroba klesá, podniky se chystají propouštět, stavební výroba je o čtvrtinu nižší než v roce 2008 či ceny porostou kvůli zvýšení daní i v příštím roce. Z toho všeho totiž vychází jednoduchý algoritmus: práce ubude a všechno bude dražší. Tak proč by měl spotřebitel věřit v budoucnost a utrácet stále víc za věci, které v zásadě nepotřebuje, místo toho, aby si vytvářel finanční zásoby na horší časy?

Podle analytiků je silná spotřebitelská poptávka klíčová pro udržitelný hospodářský růst a domácnosti prý "škrtí" zbytečně moc. Samozřejmě, lze polemizovat, jestli na počátku byly špatné zprávy nebo spíš špatný odhad budoucnosti ze strany spotřebitelů. V každém případě se nyní ekonomika pohybuje v kruhu sebenaplňujících se proroctví, kdy se stává skutečností i to, co si doposud většina "jen" myslela, předpokládala a zejména brala vážně.

V tomto víru se ovšem netočí jen ČR, ale i celá Evropa, takže se nákaza úsporného spotřebitelského chování přenáší dál. A Česko, jako exportně orientovaná ekonomika, v tomto utkání zvítězit nemůže. Nemá na to ani dost síly, ani velký a dostatečně odolný domácí trh.

Je proto v zájmu celé Evropy, aby našla protiváhu ke škrtům a zvyšování daní. Zatím ale s každou další kontrakcí ekonomiky všechny země jen opakují kroky, které situaci dál zhoršují. Vlastenecká povinnost utrácení je samozřejmě nadsázkou, pár dobrých zpráv by se však hodilo. Co třeba začít snížením daní?

reklama

Diskuse

Zasílat reakce

Zveřejnit e-mail

Zobrazit náhled

Zbývá 1000 znaků

• Diskuse
• Celkem 75 příspěvků