Princip mixéru

Mnoho odborného i neodborného papíru bylo popsáno o zániku tradiční rozvrstvené společnosti v Evropě a z jejího podnětu později i jinde. Všechny tradiční společnosti, které kdy byly, charakterizovala funkční i právní nestejnost obyvatelstva nějak zacementovanou buď dědičností "stavu", do něhož člověk patřil, nebo nějakou jinou formou neprostupnosti. Ta sice jen zřídka bývala úplná, ale pokud člověk jednou do některé funkce "vrostl", mohl ji jen těžko změnit.

Fungování nestejnosti

Společnost byla barvitá, z dnešního hlediska nepřehledná a postrádala pozdější rychlou dynamiku. Když přišel venkovan z odlehlé samoty do sídelního města, na první pohled se lišil krojem, jazykem i zvyklostmi víc než dnes zástupci vzdálených etnik. Mimo Evropu v užším smyslu bylo "fungování v nestejnosti" často ještě intenzivnější a role specializovanější.

Hinduistický systém kast pokračuje i po svém formálním zrušení ve své existenci v zásadě do dneška, ve starém Japonsku nesměl samuraj běžně pracovat, ani když byl ohrožen hladem, a peněz se směl dotknout jen zabalených do papíru. A co teprve nám nejbližší Osmanská říše se svými čtyřmi zcela samosprávnými "náboženskými národy", muslimy, Židy, Řeky a Armény, z nichž každý měl nejen jinou víru, ale i celou "ekologickou niku".

Mnohasetleté soužití paradoxně skončilo až formálním zavedením rovných občanských práv a povinností: následovala genocida Arménů (1915-16), vyhnání Řeků po válce s nimi (1922), Židé se do Izraele z větší části vystěhovali sami.

Proces "modernizace" začal už výstavbou absolutistického státu a Velká francouzská revoluce byla spíše jeho vyvrcholením nežli počátkem. Předchozí doby viděly věc jinak a nahlédnutí do Aristotelovy Politiky nám dává obraz právě opačný - např. otroci mají i nízké, rabské duše a jejich postavení je jim až na výjimky přiměřené.

Dávno narýsované trendy se pokoušel později komunismus s násilnictvím sobě vlastním prosadit "klackem" pomocí mocenských prostředků kombinovaných s deklarací, že "už tomu tak je". Není bez zajímavosti se po létech podívat, jaké cíle si tato eschatologie tehdy kladla: odstranit rozdíl mezi mužem a ženou, městem a venkovem, tělesnou a duševní prací (např. v Albánii byl poslední z bodů svérázně vyřešen tím, že intelektuálové pracovali polovinu roku v zemědělství).

Masáž "normoobčana"

Paradoxně se situace po pádu minulého režimu začala těmto bodům blížit více, než pokud se nadekretovaly shora. Proces zglajchšaltování probíhá bez hrubého tlaku mnohem efektivněji. Tvorba "normoobčana" jde pomocí masáže různými médii mnohem snáze a mnozí, kteří jí v panelových internátech heroicky vzdorovali, jí podlehli až nyní. Sám jsem nepochybně na procesu modernizace v dlouhodobé perspektivě vydělal - jako jihočeský nevolník bych to, pokud bych nějak neproklouzl do struktur církevních, mohl s největším snažením dotáhnout tak na šafáře.

Prostupnost společnosti je pro její dynamiku krajním způsobem důležitá, přišla na to nejen moderní Evropa, ale do určité míry i klasická Čína se svým všeobecným přístupem k úřednickým zkouškám. Možná by ale bylo lépe mluvit nikoli o rovnosti, ale o srovnatelnosti šancí.

Sjednocená Evropa, mající v kvótování nejrůznějšího druhu velké zalíbení, je v reálném nebezpečí, že potvrdí hegelovsko-marxovskou tezi o vývoji po spirále a stabilizuje se v jakémsi "neofeudálním" systému, který stavovskou proporcí nahradí individuální schopnosti a specifika a snahou po maximální rovnosti šancí paradoxně vyprodukuje novou nerovnost velmi tradičního typu.

• Diskuse
• Celkem 6 příspěvků