Amerika přeřazuje na pádovou rychlost

U eurozóny se všeobecně připouští riziko neřízené krize, kdežto na Spojené státy převážil optimističtější náhled. Poslední tři roky platil konsenzus, že USA jsou na počátku robustního oživení, které vyživuje samo sebe a vrátí růst nad úroveň potenciálu. To se ukázalo jako omyl, neboť bolestivý postup oddlužování bilancí - odrážející nadměrný dluh v soukromém sektoru a jeho následný přenos do sektoru veřejného - znamená, že oživení mnoho let zůstane nanejvýš pod úrovní trendu.

I letos se ekonomové a politici zmýlili, když očekávali oživení až na roční růst HDP nad úrovní trendu - rychlejší než 3 %. Vypadá to ale, že tempo růstu se za první pololetí přiblíží přinejlepším 1,5 %, což je ještě méně, než byl žalostný rok 2011, kdy hospodářství rostlo o 1,7 %. A po chybném porozumění první polovině roku 2012 teď mnozí opakují pohádku o tom, že kombinace nízkých cen ropy, rostoucích prodejů aut, zotavujících se cen realit a vzkříšení americké výroby rozproudí ve druhé půli roku růst a do nástupu roku 2013 podnítí posun růstu nad úroveň potenciálu.

Nezaměstnanost a fiskální útes

Realita je opačná: růst ve druhém pololetí roku 2012 z několika důvodů zpomalí a v roce 2013 bude ještě nižší - na krok od pádové rychlosti. Zaprvé, ve druhém čtvrtletí růst zpomalil z vlažných 1,8 % v období od ledna do března, neboť prudce klesla tvorba pracovních míst - dosahující v průměru 70 tisíc míst měsíčně.

Zadruhé, očekávání "fiskálního útesu" - automatických nárůstů daní a snížení výdajů nastavených na konec letošního roku - bude ve druhém pololetí roku 2012 stlačovat výdaje a růst. Totéž platí pro nejistotu nad tím, kdo bude v roce 2013 prezidentem, nad hladinami zdanění a výdajů, nad hrozbou dalšího zablokování vlády kvůli dluhovému stropu a nad rizikem dalšího snížení suverénního ratingu, pokud by politický pat nadále blokoval plán střednědobé fiskální konsolidace. Za takových podmínek většina firem a spotřebitelů projeví opatrnost ve výdajích - možnost vyčkávat má svou hodnotu -, čímž dále oslabí hospodářství.

Zatřetí, fiskální útes se v roce 2013 bude rovnat brzdě růstu v rozsahu 4,5 % HDP, nechají-li se vypršet všechna daňová snížení a transferové platby a započnou drakonické škrty ve výdajích. Samozřejmě že tato brzda bude mnohem slabší, jelikož nárůsty a výdajové škrty budou výrazně měkčí.

I když se však fiskální útes projeví jako mírný retardér růstu - pouhých 0,5 % HDP - a roční růst na konci roku bude pouze 1,5 %, jak se zdá pravděpodobné, postačí taková fiskální brzda ke zpomalení ekonomiky na pádovou rychlost: sotva 1% tempo růstu.

Začtvrté, růst soukromé spotřeby v posledních několika čtvrtletích nereflektuje růst reálných mezd (které ve skutečnosti klesají). Růst disponibilního příjmu (a tedy i spotřeby) od loňského roku udržují spíš další daňové škrty a prodloužené transferové platby v rozsahu 1,4 bilionu dolarů, což znamená další veřejný dluh v této výši. Na rozdíl od eurozóny a Spojeného království, kde už v důsledku fiskálních úspor s ostrým nástupem probíhá recese se dvěma propady, USA předešly části oddlužení domácností pomocí ještě většího zadlužení veřejného sektoru - tedy okradením budoucnosti o část růstu.

Až se v roce 2013 budou postupně rušit transferové platby, byť třeba velmi povlovně, a nechají se vypršet některé daňové škrty, růst disponibilního příjmu a růst spotřeby zpomalí. USA pak pocítí nejen přímé účinky fiskální brzdy, ale i její nepřímý vliv na soukromé výdaje.

Zapáté, růst USA dále ztíží čtyři síly zvenčí: zhoršující se krize eurozóny, čím dál tvrdší přistání Číny, obecnější zpomalení ekonomik rozvíjejících se trhů vlivem cyklických faktorů (slabý růst ve vyspělých zemích) a strukturálních příčin (model státního kapitalismu, který snižuje potenciální růst) a riziko vyšších cen ropy v roce 2013, až se vyjednávání a sankcím nezdaří přesvědčit Írán, aby upustil od svého jaderného programu.

Zamrzlý úvěrový kanál

Úpravy politik budou mít velice omezenou schopnost zamezit zpomalování americké ekonomiky na pádovou rychlost: i jen s mírnou fiskální brzdou růstu americký dolar pravděpodobně posílí, poněvadž krize eurozóny oslabí euro a vrátí se globální averze vůči riziku. Americká centrální banka letos uskuteční další kvantitativní uvolňování, ale to bude neúčinné: dlouhodobé úrokové sazby už jsou velmi nízké a jejich další snížení výdaje nerozproudí. Úvěrový kanál zamrzl a zadrhl se oběh, přičemž banky hromadí nárůsty měnové báze ve formě přebytečných rezerv. Oslabení dolaru je navíc nepravděpodobné proto, že kvantitativní uvolňování provádějí i ostatní země.

Váha slabšího růstu rovněž se vší pravděpodobností překoná levitační účinek kvantitativního uvolňování na hodnotu akcií, zejména vzhledem k tomu, že jejich cenové hladiny dnes nejsou tak snížené jako v roce 2009 či 2010. Růstu výnosů a zisků teď skutečně dochází dech, neboť účinek slabé poptávky na hrubé výnosy se zakusuje do čistých marží a rentability.

Výrazná korekce cen akcií by se ve skutečnosti mohla stát silou, která USA v roce 2013 uvrhne do ryzí kontrakce. A začnou-li pokašlávat USA (stále největší ekonomika světa), zbytek světa, jehož imunitu oslabila už malátnost Evropy a zpomalení rozvíjejících se zemí, onemocní zápalem plic.

reklama

Diskuse

Zasílat reakce

Zveřejnit e-mail

Zobrazit náhled

Zbývá 1000 znaků

• Diskuse
• Celkem 15 příspěvků