Když se hroutí systém

Neexistuje snad v Česku složitější úkol než zřídit registr čehokoliv, aby to nevyvolalo následný zásadní kolaps celého systému do registru zaneseného.

Tuto nezapomenutelnou zkušenost učinili již koncem 80. let, kdy správa sociálního zabezpečení "přecházela na počítače". Důsledkem bylo několik dlouhých měsíců, po které byli příjemci dávek závislí pouze na svých úsporách.

Za těch téměř pětadvacet let svět dozajista pokročil - zrodil se internet, mobilní telefony, jimiž se dovoláte z Marsu na Venuši, dokonce už ani CD nejsou posledním výkřikem techniky.

Avšak naše jistota zůstává, co několik měsíců potvrzována okamžitým zhroucením libovolného systému. Pro přehlednost a dobrou zapamatovatelnost nyní státní správa zvolila pevné půlroční intervaly. Počátkem roku kolabovaly dle starého obyčeje systémy sociálních dávek, v červenci se rozběhl a okamžitě také doběhl registr motorových vozidel, takže se po třech dnech stát vrací k původní variantě.

Je to možná český rekord, ovšem neočekávejme, že by snad původní myšlenka, do níž jsme již investovali desítky milionů, zapadla úplně. Nezbytná vylepšení, která si zřejmě vyžádají drobné investice, do budoucna nepochybně zajistí naprostou funkčnost systému, a pokud snad ne, může nás hřát alespoň fakt, že jsme oněmi investicemi podpořili domácí ekonomiku.

A člověk nemusí být hned přehnaně podezřívavý, aby si položil otázku, proč úkol, s nímž se ve svém měřítku musí vyrovnat jednou za čas snad každá česká firma, aniž by tím ohrozila svou existenci, znamená pro stát tak neuvěřitelný problém.

Odpověď záleží na nátuře každého z nás – a nejvíc ze všeho na naší důvěře v systém.

• Diskuse
• Celkem 28 příspěvků