Lepší zdravotnictví než v Norsku, bohatší kultura než v Itálii. Čím je Česko výjimečné

Neptali jsme se jako obvykle, kde hledat české nedostatky. Ale obráceně: Čím je Česko výjimečné? Co se u nás daří? Kde hledat na životě v Česku pozitiva? Oslovili jsme cizince žijící v Česku a Čechy žijící ve světě, aby srovnali život ve dvou zemích a napsali, na co by z jejich pohledu Češi mohli být pyšní.

A reakce? Češka žijící v Norsku upozorňuje na poměrně kvalitní lékařskou péči v ČR, Ital žijící v Praze oceňuje na Češích racionalitu a organizovanost nebo třeba fakt, jak vysoký počet cestujících si čte ve vlaku.

Níže najdete výběr z textů jednotlivých oslovených bloggerů názorových stránek HN Dialog.

Kateřina Stašková žije několik let v norském Oslu, ale zbytek života chce strávit v Česku, přestože se v Norsku rozhodně nežije zle. Podle ní je v Česku například relativně kvalitní zdravotní péče a kvalitu života tu zvyšují i takové drobnosti jako školní jídelny. V článku mimo jiné píše:

Česká zdravotní péče je mnohem pečlivější a obecně na vyšší úrovni. Norské čekací doby na vyšetření a případné ošetření v nemocnici jsou leckdy neúnosně dlouhé. Pozastavují se nad tím i sami Norové. Na chirurgický zákrok, který byl ani ne ročnímu synovi v Česku udělán do dvou dnů, jsme v Norsku dostali pozvánku za tři měsíce…

Celý text Kateřiny Staškové ZDE

Podle Ivany Gáškové, novinářky žijící v Pekingu, jsou mezi čínskou inteligencí docela oblíbené knihy Milana Kundery či Bohumila Hrabala. A obyčejní Číňané?

Za posledních 30 let znají všechny generace dětí českého Krtečka, čínsky Jenš'-u. Který český produkt je ale v Číně skutečným hitem? V zemi, kde se vyrábí a hlavně kopíruje úplně všechno, je stále nejžádanějším českým artiklem český křišťál.

Celý text Ivany Gáškové ZDE

Andreas Pieralli je italský novinář žijící v Česku. Na Česku obdivuje organizovanost, společenské vychování i krásu žen, byť se dle svých slov obává, že "míra maskulinizace zdejších žen dosáhla úrovně schopné ohrozit a promarnit toto osudem darované věno".

Po léta pravidelně cestuji na Moravu. Vždy mě zaujalo, kolik lidí v českých vlacích (ale to samé platí pro MHD ve městech) si čte. Ovšem, ne všichni mají pod očima kvalitní texty, ale přesto jde vidět, jak silný vztah se psaným písmem Češi mají. Podobně se mi líbí, kolik je tu divadelních představení, na která lidi chodí. To je v Itálii docela neznámá věc. Kultura, navzdory pokusům neschopných politiků tohle bohatství zničit, je zde v Česku o hodně živější a rozšířenější - a jsou do ní zapojeny širší vrstvy populace, než tomu je v Itálii.

Celý text Andrease Pieralliho ZDE

Štěpánka Kotrlá učí češtinu na vysoké škole v belgickém Gentu. Co jí tam chybí z Česka?

Málokomu z nás přijde divné, že vodník chytá duše do hrníčků, víly tančí při svitu úplňku, čerti se v převleku za myslivce producírují po vsích, Mikuláš chodí v doprovodu anděla a čerta, vánoční dárky nosí dětem Ježíšek… Věříme, že kapří šupina nám přinese nárůst financí, že velikonoční mrskut nám kromě sblížení předá mladost jara a že dívka, políbená na prvního máje pod rozkvetlou třešní, bude krásná. Namítnete snad, že to přece není závažný důvod k nějaké hrdosti, že to je spíš určitá slabost a pověrčivost. Osobně to však vnímám jako obohacení, jako určitou dimenzi “české duše“, která je otevřená absurdnímu, nemožnému, která věří a doufá, která hledá skulinu a místo, kde lze zasít naději.

Celý text Štěpánky Kotrlé ZDE

Michal Lamprecht žije ve Slovinsku. Co Slovinci oproti Česku postrádají?

Zní to jako klišé, ale česká státnost se všemi svými historickými vzpony i pády představuje fenomén, který Slovinci bytostně postrádají. Soubor dříve či později minulých událostí, které díky jasně danému území českých zemí můžete vzít jako jejich obyvatel za své nehledě na to, jestli se cítíte být více Keltem, Germánem, Slovanem nebo Židem. S tím souvisí také pragmatismus a ironická sebereflexe v pohledu na dějepis, která umožňuje "národu" přežít, především samému se sebou a se svými chybami.

Celý text Michala Lamprechta ZDE

Marie Mollee, architektka českého původu žijíci v Nizozemsku, píše, že "český duch je symbolem nepoddajnosti, vytrvalosti, nadšení, vynalézavosti a schopnosti improvizovat."

Pat a Mat, Krtek, Mach a Šebestová a další a další jsou poklady, které Holandsko postrádá. Stejně jako postrádá jiskřivý folklor, v Česku nesrovnatelně bohatější a rozmanitější, než je víc než skromná lidová kultura zpěvu a tance kalvinistického holandského národa. A co dál Holanďané nemají? Wericha, Trnku, Borna, Síse, Jiránka a Renčína. Pražské baroko. Českou novou vlnu ve filmu. Českou secesi. A taky českou recesi. Pražské metro. Pohádky a vánoční zvyky. České koláče a buchty. Moravské strýce, jejich veselí, srdečnost a pohostinnost.

Celý text Marie Mollee ZDE

A na závěr hlas zpoza oceánu. Američan Travis Chambers do redakce před časem zaslal tento text:

Ja uz vim (z mych roku mezi vas) na co Cesi co nejvic hrdy. Pivo a holky no? V kazde hospode nekdo poznal docela rychle muj prizvuk a se zeptal "Hej Americane, co nase pivo, co nase holky?" A obcas taky na plus pridal, "A co nase Hokej vole?" Urcite meli pravdu, Cesko urcite ma pekne holky, superove pivo, a hokej, ale co priroda? Cesko ma nejkrasnejsi pole, co jsem videl po celem svete. Vis, co jeste mam rad? Cesky babicky. No, babicky. Jsou tak hodny, vari kouzelne jidlo, a nejlepsi z tech jsou z Hanacky. Jsem bydlel aspon dva mesice ve Ostrave, Olomouci, Praze, Brne, Jihlave a Trebici. Hanacko je srdce Ceska podle mne. Nejprijemnejsi, takovy stastny lidi, a srdce Hanacka je Olomouc. Ahh Olomouc. Ciste ulice, skoro zadne graffiti, inteligentni studenty, proste pratelsti Olomoucaci! To je jen muj nazor a zkusenost, ale tohleto American se vrati Cesku co nejdrive. Diky Cesko za nadherne jara, slunecni nezapomenitelni leta, a vanocni trhove zima! Cesko, mas urcite na co hlasat svete, do toho. Bez domov muj? Cesko.

• Diskuse
• Celkem 73 příspěvků