Bílá, černá, rudá nebo žlutá? Ne, budoucnost USA je snědá

Děti se trochu šťouchaly, dost chichotaly, jeden hošík si musel těsně před slavnostním aktem odskočit, ale pak vše proběhlo přesně tak, jak organizátoři plánovali: tucet malých nastrojených gratulantů o minulém víkendu přivítal na předměstí Chicaga v krajanské hospůdce Klas premiéra Petra Nečase. Na skupince dětí, které předaly ministerskému předsedovi pugét a pak společně se sálem plným krajanů, například s rockerem Ivanem Králem, zazpívaly Kde domov můj, byla ale pozoruhodná jiná věc.

"Pozoruhodná" vzhledem k tomu, že restaurace Klas, založená v roce 1922 Adolfem Klasem původem z Plzně, se nachází na West Cermak Road, pojmenované zase po kladenském rodákovi Antonínu Čermákovi, který byl v letech 1931 až 1933 starostou Chicaga. A že West Cermak Road je jednou z hlavních ulic městské čtvrti Cicero, jejíž jméno je synonymem pro českou krajanskou komunitu v USA. Ta tady byla mezi válkami, ve 20. a 30. letech minulého století, tak početná, že po Praze a Vídni se o Chicagu říkalo, že je třetím největším českým městem na světě. Dnes vás ovšem ve čtvrti Cicero zaujme přesně to, co na gratulantech v restauraci Klas.

Hispánci. Posedávají na schodech před malými cihlovými domky, kde kdysi bydleli Češi, Poláci, Němci. Provozují místní obchody, restaurace, automobilové servisy, na jejichž zdech pod novými nátěry ještě prosvitnou jména původních českých majitelů. A mají hodně dětí, mezi těmi, které o víkendu zazpívaly českému premiérovi, jich byla, tedy malých Hispánců, tak třetina.

Zde si můžete na fotografiích redaktora IHNED.cz Ondřeje Blažka prohlédnout fotografie, jak dnes vypadá v Chicagu další kdysi česká čtvrť - Pilsen

fotogalerie: Bývalá česká čtvrť Pilsen v Chicagu

V Ciceru máte přímo před očima statistiku z minulého týdne, podle které se v USA vůbec poprvé rodí více dětí "barevných" než "bílých". A mezi těmi barevnými vedou právě Hispánci. Především jim Spojené státy vděčí za to, že jejich populace roste, kdyby to bylo jen na bílých, tak by Amerika mohla mít brzy stejný problém jako většina populačně stagnující Evropy. Především díky Hispáncům se podle odhadu amerického sociologa Williama Freye stanou bílí Američané okolo roku 2042 v USA menšinou. Pro USA, zemi imigrantů, by to měl být další krok přirozeného vývoje, tak, jako na přelomu 19. a 20. století přicházeli Evropané a pak Asiaté. A v posledních třech dekádách jsou to právě Hispánci.

Jenže pohled na čtvrť Cicero ukazuje, že to může být složitější. To, co vidíte na jejích ulicích, nižší střední třídu v domcích bez zahrad a bez několika aut v garáži, potvrzují i statistiky. Roční příjem domácnosti v Ciceru (43 799 dolarů) byl v roce 2010 nižší než celoamerický průměr (50 046 dolarů), podíl lidí pod hranicí chudoby (16,9 %) naopak vyšší než obecně v USA (15,3 %). A to, co se jeví jako rodinná semknutost celé komunity, může být jejím největším handicapem. Podle dat z roku 2004 mělo přes 48 procent dětí na základních a středních školách v Ciceru "omezenou" znalost angličtiny a podíl studentů, kteří nedokončili střední školu, byl mezi Hispánci dvojnásobný (27,8 %) v porovnání s černochy a čtyřikrát vyšší než mezi bílými žáky.

Přitom právě vzdělání, kterého dnešní hispánské děti dosáhnou a jaké profese pak jako dospělí obsadí, je jedním z klíčů k budoucnosti Ameriky. Buď půjde o zemi, kde se hnědí se společností prolnou, nebo zůstanou stranou, a pak by měly USA opravdu problém. "Are you Czech?" zeptal jsem se v restauraci Klas jednoho z dětí. "American," zněla stručná odpověď. Jsem si jist, že u tohoto hispánského klučiny se o příští zdraví USA nikdo bát nemusí. Ale obecně si Američané budoucí podobou své země jisti nejsou. Protože zatím nevědí, co si při sousloví "hnědá Amerika" mají představit.

• Diskuse
• Celkem 9 příspěvků