Příliš tichý summit?

Není to poprvé, co se nad NATO stahují mračna. Když se jako hlavní záruka společné severoatlantické bezpečnosti s koncem studené války zdál vytrácet jeho smysl poprvé, nalezlo ho v „projekci bezpečnosti“ za své hranice. Za posledních dvacet let se uskutečnilo takových projekčních operací přes pětadvacet. Únava z té největší, v Afghánistánu, a prohra globalistů v NATO s těmi, kdo argumentovali nutností obrátit se k ochraně vlastního území proti netradičním hrozbám vedly k tomu, že se na posledním summitu v Lisabonu (2010) začalo rodit nové NATO – verze 3.0, chránící pomocí nových technologií populace a kritickou infrastrukturu, a omezující do budoucna dosahem i rozsahem působení mimo tradiční obranný perimetr.

Nad jeho budoucností ale visí otazník. Jak se na něm podepíše vývoj v Afghánistánu, kde se nezadržitelně chýlí ke konci mise ISAF? Nepodemele ekonomická krize spojená s úsporami – neúměrně snižující reálné kapacity – na pozadí geostrategických proměn současného světa a rostoucích nákladů na nové obranné technologie jeho akceschopnost a soudržnost?

Chicago nebylo summitem převratným. Nebylo ale ani zbytečné.

Hlavním tématem byla bezesporu budoucnost Afghánistánu. Konkrétně koordinace společného stahování spojeneckých jednotek v ISAF, souběžně probíhající přesun odpovědnosti za bezpečnost země na afghánské bezpečnostní síly – v polovině roku 2013 by měly zajišťovat bezpečnost celém území, dnes je to polovina – jejich finanční podpora po roce 2014 a základní parametry výcvikové mise NATO, která je bude podporovat.

Na problém bezpečnostních kapacit odpovídá NATO tím, že napříště má být obrana zajišťována chytřeji. Jak toho docílit? Promyšlenou specializací armád členských států a posílenou mezinárodní spoluprací při jejich pořizování a sdílení. Nejde o nic převratného, „chytrá obrana“ chce být ale hlavně referenčním rámcem pro úvahy na toto téma. A není bez obsahu. Na summitu byla vyjmenována dvacítka konkrétních projektů, mezi nimiž je i program průzkumu pozemních cílů (AGS) – mimo jiné pořízením pěti bezpilotních letounů – kterého se účastní i ČR.

Ochota udržovat Afghánistán na kapačkách

Návrat Talibanu k moci nebo propad země do nové dlouhé občanské války vyvolaný nestabilitou kolem prezidentských voleb konaných přespříští rok, ve kterých se bude hledat nástupce prezidenta Karzáího, by byla katastrofou především pro afghánské obyvatelstvo a zhatila by všechno, za co se NATO posledních deset let draze bilo. Zdá se, že si aliance si při své ústupové strategii tyto scénáře raději nepřipouští. I když se nenaplní, zůstane ve vzduchu viset otázka udržitelnosti afghánské ekonomiky, která se přes svůj zdůrazňovaný potenciál (přírodní bohatství, výhodná geografická poloha v srdci Eurasie) ještě léta neobejde bez obrovských dotací ze zahraničí. Ochota nákladně udržovat nově vybudovaný afghánský stát na kapačkách se může po roce 2014 snadno vytratit, opět s vážnými bezpečnostními dopady.

Spolupráci v oblasti obranných kapacit stále brání nedůvěra mezi státy, ochrana domácích obranných průmyslů a nedořešené problémy související s využíváním sdílených kapacit při operacích, kterých se nebudou účastnit všichni participující členové aliance – loňská operace v Libyi naznačila, že právě takové operace mohou být v příštích letech pro NATO charakteristické.

Nakonec, několik důležitých témat transatlantické bezpečnosti zůstalo v Chicagu více či méně stranou. Neproběhla vrcholná schůzka mezi NATO a Ruskem, kde vztahy v současnosti jitří hlavně alianční projekt protiraketové obrany, mimochodem oficiálně „zprovozněné“ a vyzdvižené jako ideální příklad chytré obrany, byť reálné příspěvky evropských členů jsou zatím sporadické. Konsensus nadále chybí v otázce taktických jaderných zbraní NATO v Evropě, jejichž reálný vojenský význam je od pádu železné opony nulový. V Chicagu přijatý alianční dokument o odstrašovacím potenciálu NATO pouze podmínil úvahy o snížení jejich počtu recipročním krokem ze strany Ruska, které ale rozmístění svých hlavic chápe jako způsob vyvážení deficitu konvenčních (nejaderných) kapacit.

NATO čekají těžké časy. Chicago ale přinejmenším ukázalo, že jim aliance nekráčí vstříc s páskou na očích.

• Diskuse
• Celkem 4 příspěvků