Dobrá zpráva. Zase jsme slavní

Dámy a pánové, mám pro vás dobrou zprávu: zase jsme slavní!

Věhlas Česka pronikl do předních světových médií, takže ve středu byl asi nejsdílenějším textem českého Facebooku postřeh pražského zpravodaje BBC Roba Camerona o bizarním konci Toho-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit-dokud-se-úplně-na-plech-nenabourá.

A ve stejný den večer se posluchači BBC World Service seznámili s novou tuzemskou atrakcí, cestovní kanceláři Corrupt Tour, čímž se konečně i úctyhodná britská instituce zařadila do dlouhé řady významných mediálních domů světa, které považovaly za důležité informovat diváky, čtenáře a posluchače o tom, jak si Češi dokáží dělat legraci i z toho, že je někdo bezostyšně denně okrádá.

K tomu bych si dovolil přičinit dvě poznámky.

Za prvé: už dlouho přemýšlím, co vlastně - aspoň soudě dle sociálních sítí - vede Čechy k tomu, že projevují zvláštně perverzní radost či zadostiučinění (nebo co to vlastně je), jakmile si svět všimne míry průšvihu, v němž žijí, přičemž to sami vědí mnohem lépe. Potvrdil mi to vlastně nejen úspěch reportáže BBC, ale i pozornost, které se dostalo textu komentátora slovenského deníku SME Petera Morvaye na téma odpovědnost Václava Klause za českou korupci, který převyprávěly skoro veškeré zpravodajské servery a v němž přední slovenský komentátor v zásadě neříká nic jiného, než co se v českých médiích už pravidelně píše léta. (Ano, zde možná z autora mluví lehká závist.)

Vlastně jsem ale na nic převratného nepřišel. Může to být národní záliba v sebebičování, ale spíš bych řekl, že už je to trochu zoufalé volání, že by si toho taky konečně mohli všimnout i ti, o nichž se v těch textech píše, a zažít aspoň na chvíli ten zcela upřímný a hluboký pocit příšerného studu. Při letmé znalosti subjektů všech těch textů si ale dovolím říci, že doufáme naprosto marně a že zvlášť u některých (Vy-víte-kdo) nastane efekt naprosto opačný.

A poznámka druhá: Samozřejmě můžeme žádat kapitalistickou cizinu, aby přestala strkat svůj nos do naší kvetoucí zahrádky, ale zvlášť v případě BBC je docela zajímavé vědět, jaké zprávy o nás jedno z nejvlivnějších světových médií do světa vysílá. Za poslední rok totiž najdeme jen následující zprávy:

Prezident republiky si prohlíží pero. Prahou bude pochodovat Gay Pride, u níž se o vzrušení postaral zejména vysoce odborný názor Kanceláře prezidenta republiky na homosexualitu coby "deviaci", což ale rozhodně nebylo myšleno pejorativně (pokud jste nevychodili více než čtyři třídy základní školy). Pak samozřejmě odchod Václava Havla. Následuje Česko coby britský spojenec v odmítnutí evropské smlouvy o rozpočtové stabilitě. A teď Janoušek a korupční cestovka.

Kdyby někdo chtěl kontakt na britské kontrolní mediální orgány ohledně pomlouvání České republiky, rád je dodám. Jen bych chtěl dopředu případně stěžovatele upozornit na realitu: Česko je při pohledu z Londýna v zásadě úplně nevýznamná a nezajímavá země, byť si někteří z nich myslí, že naše strategické spojenectví s Británií promění Hospodářské noviny ve Financial Times, VŠE v London School of Economics a Gambrinus Ligu v Premier League.

Jediné dobré a pozoruhodné zprávy, které jsme v této kondici a mimo válečný stav schopni posílat do světa, jsou totiž žádné zprávy, pokud se náhodou neprobojujeme do rubriky "Also in the News", tedy kuriozit. Což by se ovšem mohlo podařit, neboť jedna z těch nejpozoruhodnějších zpráv, kterou jsem si tam v poslední době přečetl, zněla: Kolumbijské úřady začaly vyšetřovat pořadatele mistrovství světa ve fotbale do 20 let, zda bylo opravdu nutné si za 2000 dolarů najmout šamana, který měl zajistit, že během závěrečného ceremoniálu nezačne pršet.

To bychom myslím zvládnout mohli, že by i v Kolumbii koukali.

Další texty Jindřicha Šídla ZDE

• Diskuse
• Celkem 44 příspěvků