Jak ohlídat lži politiků

Arthura Brisbanea, ombudsmana listu New York Times, to přimělo k napsání sloupku, ve kterém se čtenářů zeptal, zda by novináři neměli ve svém zpravodajství výroky politiků opravovat. Tedy že by k obvyklé formulaci "v útoku na prezidenta Romney kritizoval Obamu, že se omlouvá za USA", dodali větu, že "ze strany Romneyho jde o nepravdivé prohlášení". Reakce od čtenářů NYT byla více méně jednohlasná. Jak se Brisbane vůbec může ptát? Samozřejmě, že by to novináři měli dělat, a měli to dělat už dávno.

Omluva je když...

Jenže sami žurnalisté to tak jednoznačně nevidí. Zaprvé ve velkém časovém presu, v kterém zpravodajci pracují, nemají čas na ověřování prohlášení politiků. Od toho jsou zde pak komentátoři, aby prošmejdili archivy a databáze a napsali názorový text, že si Romney vymýšlí. S čímž, a to zadruhé, souvisí, že pokud by se takto do hlídání věrohodnosti pustili sami reportéři, okamžitě by se jim to vrátilo v nařčení, že si zpravodajství pletou s komentováním.

Právě příklad s Obamovým "omlouváním" se za USA je docela ilustrativní. V několika reakcích na zmíněný sloupek Arthura Brisbanea se objevily i námitky, které jinak běžně slyšíte mezi voliči, kteří nesouhlasí s Obamovou politikou. Ano, prezident sice asi nikdy nepronesl, že se omlouvá, ale jeho přístup a názory skutečně znějí - zvláště ve srovnání s jeho předchůdcem Georgem Bushem - jako by světu říkal, promiňte nám.

Do jaké šlamastiky by se zpravodajové, pokud by se pokoušeli politiky hlídat a opravovat, nejspíše dostali, pak lze nejlépe ukázat na jiném příkladě. Ve Spojených státech existuje několik novinářských projektů, které se soustředí právě na to, že kontrolují faktickou věrohodnost prohlášení a programů politiků. Patrně nejznámější se jmenuje PolitiFact (www.politifact.com), který vznikl v roce 2007 při deníku St. Petersburg Times a který dostal za svůj "Pravdoměřák" (TruthOmeter), kdy výroky politiků hodnotí na škále "Pravda" až "Lež jako věž" (Pants on Fire), v roce 2009 Pulitzerovu cenu.

PolitiFact nekomentuje, jen porovnává to, co politici veřejnosti předkládají, s reálnými fakty a čísly. A přesto je tento projekt, stejně jako některé jemu podobné, jako jsou třeba FactChech.org na Pensylvánské univerzitě nebo blog Fact Checker při deníku Washington Post, obviňován, že někomu straní. Častěji to zní od republikánů, ale po nedávné Zprávě o stavu Unie Baracka Obamy se na PolitiFact naopak zlobili demokraté.

Milion sem, milion tam

Obama v projevu uvedl, že za posledních 22 měsíců zaměstnanost setrvale rostla a celkem přibylo přes 3 miliony pracovních míst. V PolitiFact zjistili, že to platí pro soukromý sektor, po započtení míst, která naopak ubyla ve veřejném sektoru, se celková zaměstnanost zvyšovala jen v 15 posledních měsících a celkový nárůst byl 2 miliony míst. Takže Obamův výrok v PolitiFact na svém Pravdoměřáku ohodnotili jako "polopravdu".

Což nesnesla například známá levicová moderátorka Rachel Maddow z televize MSNBC, podle níž byla prezidentova čísla přesná a v PoliFact prý "znehodnocují význam výrazu fakta". Buď jak buď, útoky na PolitiFact a další projekty ukazují, že veřejnost by si možná přála, aby zpravodajci peskovali politiky. Jenže jakmile by to udělali, ztratili by i ty zbytky objektivity, které jim je publikum ještě ochotno přiznat. Dosavadní dělba práce, kdy to nechávají komentátorům, se zdá být zatím jistější.

• Diskuse
• Celkem 2 příspěvků