Jen my máme pravdu

Jak je to možné, že se všech pětadvacet představitelů evropských států opakovaně mýlí, a jen ti naši zase mají pravdu? Pokolikáté už! Člověku se z toho závratí až zatočí hlava: jenom my! Všichni ostatní jsou vedle. Jaká obrovská odpovědnost!

Napadají mě čtyři možná vysvětlení tohoto bloudění celé Evropy a statečného, řeknu husovsky statečného přidržování se pravdy našimi dnešními lídry: vysvětlení sebekritikou, vysvětlení nedorozuměním, vysvětlení mírou utrpení a konečně, ale ne naposled, vysvětlení českou bojovností.

Vysvětlení sebekritikou: lidé v prounijních státech si neumějí sami vládnout a vědí to o sobě. Proto ochotně přepouštějí další pravomoci orgánům unie. My si vládnout umíme a víme to o sobě. Česká státotvornost je přece proslulá.

Nedorozuměním: všichni ostatní si myslí, že suverenitu v plném smyslu snad nikdy ani neměli. Že je to ideální konstrukt, který může být jednoznačně definován jen v učebnicích státovědy, ale že už dříve, nota bene v době globalizace, o jednotlivé položky suverenity přišli. Takže o nic moc nejde. My na tuto defétistickou filozofii

nepřistupujeme. My jsme suverenitu vždycky měli, anebo jsme ji pohotově znovuzískali (třeba v roce 1945, když Beneš za ni musel Stalinovi postoupit Podkarpatskou Rus). A chceme si ji v plném rozsahu uchovat.

Vysvětlení mírou utrpení: co všechno my museli vytrpět! Kupříkladu nikdo tolik a tak dlouho neúpěl jako my. Už za Rakouska, tři sta let! A co všichni ti šťastnější druzí vědí o totalitě, která nás železným objetím drtila až do pozdních hodin odpoledních 17. listopadu 1989! Naivní Západ nemá ani potuchy o utrpení našich lidí v době ďábelské normalizace, kdy jsme museli podplácet řezníky, zelináře a řemeslníky... A dopouštět se cílených sabotáží rozkrádáním všelidového vlastnictví! Ještě dnes máme evropské prvenství v krádežích v obchodech! Boj přece nelze hned tak zastavit.

A jsme u posledního, zřejmě nejpřesvědčivějšího vysvětlení naší nedůvěry k unii: totiž naší bojovnosti! Náš odpor proti EU je vlastně vyvrcholením boje proti komunismu! A protože jsme to mnozí dříve nestihli, bojujeme teď o to víc. A tak třeba my jediní vidíme očima kancléře, že nad Pražským hradem nesmí zavlát vlajka unie, protože by to byla ve skutečnosti vlajka se srpem a kladivem. Nikdo jiný nevidí, že Moskva si převlékla kabát, přestěhovala se a sedí v Bruselu. Nikdo jiný, než my, to nevidí, pochopitelně, protože nikdo tolik netrpěl, a hlavně nikdo tak moc, jako my, nechtěl proti Moskvě bojovat. I když se nám to shodou okolností moc nedařilo a režim se poroučel v podstatě sám. Kdo to tehdy nestihl, má dnes nejen možnost, ale dokonce povinnost se do boje zapojit.

Vždyť i Adam Michnik říkával, že nacionalismus je posledním stadiem komunismu. Neradi dáváme za pravdu zrovna jemu, ale trefil to. Jen to říkáme jinak: boj za naše národní zájmy, za naši plnou suverenitu je završením boje proti komunismu.

Bojujeme po svém: opakováním chytlavých protievropských klišé (chtěli nám zničit všechna včelstva!) a odmítáním solidarity. Když u sousedů hoří, nehasíme, protože zatím nehoří u nás. Ještě bychom od nich mohli něco chytit. My víme své.

Ten zlomyslný Michnik také řekl, že na komunismu je nejhorší to, co přijde po něm. Dodávám z naší české zkušenosti: když se zřítí více méně sám a boj proti němu začne až na jeho rozvalinách

Autor je místopředsedou Senátu za KDU-ČSL

reklama

Diskuse

Zasílat reakce

Zveřejnit e-mail

Zobrazit náhled

Zbývá 1000 znaků

• Diskuse
• Celkem 394 příspěvků