Co s člověkem udělá deset let v politice

Suverénně nejfotografovanějšími postavami jsou politici, což se na jednu stranu dost těžko chápe, ale na stranu druhou je to pro účely experimentu ideální, protože v obecném povědomí je politika profesí, ve které se člověk časem nutně vymáchá tak, že se mu to musí vepsat neblahým způsobem do tváře. Nebo nemusí?

Vybrali jsme šest českých vrcholných politiků, zachycených fotografy HN. Jejich fotografie od sebe dělí přibližně deset let. P.S:. Kdyby to někomu připadalo jako plagiát, připomínám moudro Divadla sklep: Plagiátor není ten, kdo je druhý, ale ten, kdo je horší.

Václav Klaus

FOTO: HN - I. HOŠKOVÁ, R.VOLFÍK

První snímek je z 22. 8. 2001, kdy byl právě šedesátiletý Václav Klaus, za opoziční smlouvy s Milošem Zemanem, předsedou Poslanecké sněmovny. Na druhém otevírá 1. 6. 2011 prezident Klaus Zlatou uličku.

Petr Nečas

FOTO: HN - IRENA HOŠKOVÁ, LUKÁŠ BÍBA

Nadějný sedmatřicetiletý poslanec ODS Petr Nečas na stranickém fóru v listopadu 2001. Vedle zkušený předseda a premiér Petr Nečas po schůzce s NERVem v červenci minulého roku.

Bohuslav Sobotka

FOTO: HN - I. GOLDBACH, L. BÍBA

Červenec 2002, Bohuslav Sobotka se v 31 letech stává ministrem financí Špidlovy vlády. Vedle v srpnu 2011, předseda ČSSD Sobotka přemýšlí, co by odpověděl na dotaz, jestli Nečasova vláda nedělá aspoň něco dobře.

Miroslav Kalousek

FOTO: HN - IRENA HOŠKOVÁ, JIŘÍ KOŤÁTKO

Miroslav Kalousek nejprve jako jedenačtyřicetiletý poslanec KDU-ČSL v listopadu 2001 a poté jako místopředseda TOP 09 bez měsíce o deset let později.

Jiří Paroubek

FOTO: HN - J. SCHEJBAL

Náměstek pražského primátora za ČSSD Jiří Paroubek (tehdy 51) pózuje v červenci 2003 pro časopis Moderní obec. Vedle expremiér a expředseda ČSSD a čerstvý předseda Národních socialistů-LEV 21 Jiří Paroubek v říjnu 2011.

Alexandr Vondra

FOTO: HN - JAN ŠILPOCH, JAN SCHEJBAL

Červen 2003 - dvaačtyřicetiletý bývalý velvyslanec v USA Alexandr Vondra jako externista The German Marshall Fund. Prosinec 2011 - ministr obrany České republiky Alexandr Vondra.

- Vyznávat teorii, že člověk má něco vepsáno do tváře, je ošidné. Když to udělá vědec nebo soudce, nazveme ho eugenikem nebo rovnou nebezpečným fašounem. Když to udělá básník nebo romanopisec, navrhneme ho na Nobelovku (Salman Rushdie) nebo alespoň na státní cenu Klementa Gottwalda (S. K. Neumann).

Otcem teorie, že z tváře lze usuzovat na lidské sklony, je italský kriminolog Cesare Lombroso. Ten na sklonku 19. století proměřil 25 tisíc odsouzených zločinců a došel k závěru, že se u nich vyskytují určité tělesné anomálie. Nakonec se přišlo na to, že je vedle a že člověk s nízkým čelem a mohutnou bradou sice může být zločinec, ale statisticky právě tak dobře třeba - politik. V lidovém podání ale jeho pozitivistická kriminalistika žije dodnes - v úsloví "zločinec od pohledu".

Na druhou stranu, což se málo ví, Lombroso uznával, že zločince (nebo cokoli jiného) z člověka nedělají pouze genetické faktory, ale též například vliv prostředí.

Takže můžeme bez obav vykroužit oblouk a vztáhnout Lombrosovy fyziognomické teorie na české politiky. Mezi nimi najdeme jak ty, co se, když odhlédneme od přirozeného stárnutí, v podstatě nemění. Typickým představiteli jsou bývalý starosta Prahy 5 Milan Jančík a pak taky trochu Jiří Paroubek. Ty nazvěme "politiky od pohledu".

HNDialog na Facebooku

Komentářovou rubriku IHNED.cz HNDialog najdete také na Facebooku ZDE

Pak tady máme ty, kteří začínali s vizáží kluků odvedle a po deseti letech v politice mají ve tvářích tu sveřepost, tu přezíravost, tu nekonečnou únavu. Ať je to cokoli, empatie to není. Lombroso by asi od boku vypálil, že tady jsme u toho vlivu "prostředí". My bychom mu mohli na oplátku vyprávět, že je to prostředí, ze kterého se málem zbláznil disident Sváťa Karásek, jemuž stačilo půl roku v demokratické sněmovně, aby začal blábolit v nesrozumitelným ptydepe. Prostředí, kvůli němuž prchla po čtrnácti dnech z křesla ministryně kultury Helena Třeštíková a nestačila si ani zabalit.

Jistě - jde také o odolnost, integritu... vynést soud o tom, co vlastně ve tvářích jednotlivých politiků po deseti letech čteme, nebo dokonce , co to pro ně znamená, neumím. Kolega Ondřej Tuček, který se na téma "obličej coby denunciant osobnosti" zaměřuje, ale tvrdí, že mnozí "kontroverzní podnikatelé a politici mají svůj budoucí soud napsaný už ve tváři. Z nejedné vyčteme strach, lež, úhybnost, neprůstřelnost...," říká. Nevím. Vyrovnanost, se kterou odcházel před čtyřmi lety z politiky třeba Tony Blair, jsem ale ve tvářích našich politiků nenašel.

• Diskuse
• Celkem 43 příspěvků