Ekonomika 2012: třeba nebude tak zle

Ekonomové či politici shodně očekávají mírný pokles růst. Co nového tedy můžeme na počátku roku 2012 o české ekonomice říci? Odpovědí možná překvapím: třeba nebude tak zle.

Po oživení, trvajícím do prvních měsíců 2011, český hospodářský růst ve třetím čtvrtletí zpomalil. Základní důvody jsou tři: další pokles spotřeby domácností, nižší vnější poptávka a (správně) pokračující fiskální obezřetnost vlády. Při existující nejistotě na trzích soukromé investice tyto důvody zdaleka nevyvážily.

Stejné negativní skutečnosti budou ovlivňovat i růst v roce 2012, přibudou ale ještě další dvě. Za prvé, mateřské instituce hlavních bank, působících u nás, procházejí oddlužením a posílením kapitálové přiměřenosti. To bude mít za následek snížení úvěrové schopnosti domácích bank. Za druhé, eurozóna se ani po posledních událostech neposunula blíž k řešení krize. Rozhodujícím obdobím bude březen a duben 2012, kdy velké zadlužené ekonomiky musí získat asi 450 mld. eur (Francie 200, Itálie 170 a Španělsko 70). Při dosud nejasných závěrech posledního summitu EU je ale nejistota tak vysoká, že nelze vyloučit kolaps financování dluhu a tedy daleko hlubší krizi eura než dosud, včetně jeho konce. Zatím je to jen pesimistický scénář (poslední italské a španělské státní obligace se prodávaly solidně, byť draho), ale k dalšímu zhoršení tržního sentimentu to stačí.

Slušné rezervy a rozumné zadlužení

V prvním pololetí 2012 očekávejme hospodářský pokles, následovaný mírným oživením v druhé polovině roku. Slabým článkem zůstane poptávka domácností, význam bude mít i pokračující fiskální restrikce. Růst HDP bude tedy v roce 2012 záporný (asi -0,5 %), v roce 2013 se vrátí do kladných hodnot (kolem 2,5 %). Co je však významné (a nepříjemné): druhá recese během tří let povede i ke snížení potenciálního produktu, ke kterému se produkce může přiblížit až počátkem 2014. Koruna vůči euru bude oslabovat, dokud nedojde ke stabilizaci eurozóny a bude existovat riziko oddlužování mateřských bank; v průběhu roku 2012 se může dostat na úroveň až 27 CZK/âé¬, na počátku roku 2013 se patrně vrátí k hodnotě kolem pětadvaceti.

HNDialog na Facebooku

Komentářovou rubriku IHNED.cz HNDialog najdete také na Facebooku ZDE

Proč možná nebude tak zle? Jde o to, relativně k čemu. Mnoho lidí se mne ptá, kam má rychle investovat peníze, protože se obávají skutečného kolapsu eura se všemi důsledky, včetně dopadů na korunu, na ceny akcií, nemovitostí či na (ne)zaměstnanost. Vzhledem k tomuto katastrofickému scénáři si myslím, že realita bude lepší.

Za prvé, bez ohledu na současnou nejistotu v evropské měnové unii, mám pocit, že se Evropská centrální banka skutečně stane na přelomu ledna a února půjčovatelem poslední instance a euro stabilizuje. Neříkám, zda je to dobře či špatně, krátkodobě však zásah ECB zabrání hluboké recesi. Snížení poptávky po našem vývozu pak nebude drastické.

Za druhé, koruna bude sice pod tlakem, jsme ale ekonomika se solidními (i když jistě ne nevyčerpatelnými) devizovými rezervami, a poměr půjček k depozitům v domácích bankách je nejnižší v regionu (asi 70 %, nejbližší nám je Polsko se 110 %, další země jsou na tom daleko hůř). Oslabení koruny proto nemusí znamenat ani odliv kapitálu, ani dodatečný negativní impuls pro úvěrování ze strany bank.

Za třetí, nechci mluvit do řemesla ČNB, tak jen úvaha. Při absenci tlaku z domácí poptávky bude inflace v příštím roce tažena jednak světovými cenami komodit, jednak promítnutím poklesu koruny do cen, a dále jednorázovým dopadem zvýšení DPH v lednu 2012. Při obtížných vnějších podmínkách však může ČNB přistoupit i na krátkodobé překročení horní hranice tolerančního pásma pro inflaci před polovinou 2012 a dále spíše uvažovat o dalším uvolnění peněžní politiky. Klesne-li ale základní úroková míra (o 0,5 % během první poloviny 2012?), pak další prostor k jejímu dalšímu snížení nebude moc velký a centrální banka se musí spíše soustředit na efektivnější přenos nižší základní sazby do sazeb tržních. To není snadné, ale pokles úrokových rozpětí snad můžeme od poloviny roku 2012 očekávat. Příznivou zprávou tedy je, že i při depreciačních tlacích na korunu má ČNB stále ještě prostor pro aktivní, protikrizovou politiku.

Za čtvrté, pozitivně se nám vrací střídmá rozpočtová politika vlády. Říkám-li střídmá, tak to opět platí jen relativně, ve srovnání s mnoha dalšími postkomunistickými zeměmi, které zabředly do hlubokých deficitů a dluhů; z absolutního pohledu je na příjmové i výdajové straně českých veřejných financí ještě mnoho co napravovat. V následujících letech - i přes záporný růst - vláda hodlá snižovat podíl deficitu na úroveň blízko 3 % HDP. Veřejný dluh však mírně dále poroste a na konci roku 2012 může přesáhnout 42 % HDP.

V evropském kontextu to jsou nízká čísla, připomínám ale, že na konci roku 2008 dluh byl méně než 29 % HDP. Rozhodující pro rok 2012 je však nikým nezpochybňovaná schopnost českého státu deficity profinancovat, na základě vysokého ratingu ČR, splátkového kalendáře zahraničního dluhu a solidních domácích úspor. Na konci října bylo dokonce několik dní, kdy se český dluh obchodoval levněji než francouzský a rakouská rozpětí CDS jsou v posledních týdnech vyšší než česká.

Jen ne pesimismus

Jistě, realita může být i mnohem horší než předpoklady a čísla výše. Máme však dvě výhody: jsme méně zranitelní než jiné ekonomiky našeho regionu a máme o trochu větší prostor pro reakci hospodářské politiky. Nepřehánějme proto s negativními scénáři: ekonomie je hodně o očekáváních a zbytečným pesimismem vše jen zhoršíme.

Naším nejcennějším statkem je nízká zranitelnost na vnější šoky, největší zátěží je pomalý hospodářský růst. Udržet robustnost ekonomiky pouze cestou fiskální restrikce a škrtů bude politicky průchodné ještě během roku 2012. Blížící se volby a přirozená lidská nespokojenost si změnu hospodářské politiky v roce 2013 vynutí. Udržet nízkou zranitelnost a současně uvolnit restrikci pak bude možné pouze na základě změn v reálném fungování ekonomiky a celé společnosti; to jsme ale zase u toho omílaného a zprofanovaného slova reformy. Mluvíme-li o roce 2012, tak na toto slovo rovněž nesmíme zapomenout.

Autor je mezinárodní poradce, pracuje ve společnosti Goldman Sachs International, je účastníkem Macháčkovy výměny, debaty ekonomů na IHNED.cz

• Diskuse
• Celkem 83 příspěvků