Slzy pro Shana, nenápadný čistič a bleskový lynč

V zápase s Austrálií se s reprezentací Walesu loučil Shane Williams, což je, abych to převedl do nějakých místně srozumitelných poměrů, takový tamní Jaromír Jágr křížený s Pavlem Nedvědem.

Williamsovi bude v únoru pětatřicet, za národní tým hrál jedenáct let a v 87 zápasech položil 59 pětek, další dvě přidal za výjezdní britský výběr British & Irish Lions, což z něj dělá třetího nejlépe pokládajícího hráče v historii. Stosedmdesáticentimetrový mrňous patřil k nejlepším křídlům poslední dekády, v roce 2008 byl vyhlášen nejlepším ragbistou světa a v sobotu mu poslední pětku mezinárodní kariéry přáli snad i Australané.

Ne že by mu to usnadnili, ale Williams to přece jen dokázal, navíc zcela kýčovitě z úplně posledního útoku v nastavení. (Nic to nezměnilo na faktu, že Wales s Wallabies v Cardiffu zase prohrál, stejně jako před šesti týdny v zápase o třetí místo na světovém šampionátu, tentokrát 18:24.)

Shane Williams si svou poslední pětku na Millenium Stadium v dresu Walesu dost užil. Já taky a pak ještě několik desítek milionů lidí na světě - a to je v sobotu večer prostě dobře.

- Nenápadnou hvězdou posledních týdnů se stává jistý JUDr. Stanislav Mečl, který se na to, že je vrchním státním zástupcem v Praze zřejmě jen dočasně a na záskok, celkem zostra pustil do práce.

Pomalu a velmi efektivně se zbavuje celé party kolem svého proslaveného předchůdce Vlastimila Rampuly, naposledy vyzval svého zděděného náměstka Libora Grygárka k rezignaci kvůli kontaktům s Romanem Janouškem, na čemž si dal formulačně tak záležet, že to v tiskové zprávě pečlivě vytučnil.

Pěkně to ilustruje celou Mečlovu postavu ultrakorektního právníka, zdánlivě nudného jak trestní řád, u nějž se hurónský smích pozná podle nadzvednutí koutku úst o tři milimetry vzhůru. Je to docela úleva, po všech těch protikorupčních bourácích typu Radka Johna, kteří by byli verbálně schopni do měsíce sejmout Sevu Mogileviče.

Otrlý a už nutně cynický komentátor samozřejmě nechce hned propadat iluzím a nadějím, ale stejně je to, co se teď všude kolem děje, celkem opatrně povzbuzující. Devětatřicetiletý Mečl, nepostradatelný spojenec a donedávna náměstek nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, má totiž cosi společného s pražským primátorem Bohuslavem Svobodou: ví, že občas je nutné postupovat po malých krůčcích, nijak zvlášť o nich nekřičet do světa - a pak jednoho dne s překvapením zjistíte, že všechno, v čem jste léta žili, je najednou trochu jinak.

Doba zjevně přeje nenápadným, ale o to výkonnějším čističům a JUDr. Mečl, muž tiše pronesené věty "domníváme se, že by v tomto případě mohlo jít o porušení zákona", je jedním z jejích symbolů. Konec projevům slabosti.

- Někomu ovšem tyhle krůčky nestačí a chtěl by po vzoru Mao Ce-tunga vidět velký skok. Náladám lidu jako obvykle nejlépe naslouchá deník Blesk, který včera na své první stránce vydal cosi jako hromadný zatykač na všechny, o nichž si myslí, že něco v politice ukradli, a požádal čtenáře o podpis petice, po níž by se zřejmě mělo rozběhnout hromadné zatýkání a následný lynč na dvoře Ringieru v Holešovicích.

HNDialog na Facebooku

Komentářovou rubriku IHNED.cz HNDialog najdete také na Facebooku ZDE

No. Ne že by na seznamu nebyli lidé, kterým by pár let v teplákách prospělo, a pořád je to lepší, než když News of The World, jímž se Blesk inspiruje, kdysi otiskl adresy údajných britských pedofilů.

Jen jsem si vzpomněl na nedávnou anketu Blesku o největšího gaunera, kterou sice podle předpokladů vyhrál Stanislav Gross, jenže na dalších místech byli Václav Klaus s Miroslavem Kalouskem a šéfredaktor Pavel Šafr měl pak v komentáři dost co dělat, aby vysvětlil, že takhle to tedy úplně dopadnout nemělo. Angažovaná žurnalistika je vskutku dřina.

Další texty Jindřicha Šídla ZDE

• Diskuse
• Celkem 10 příspěvků