Co s Evropou, co s námi? Aneb mýtus o národní suverenitě

Chceme se vrátit k datlování na psacím stroji, nebo si pořídit počítač nový? Pak jaký? Podobně vypadá současná debata o euru.

Velký zlom

V kontextu české skepse a domácími politiky podporovaného mýtu o národní suverenitě byl občerstvujícím bleskem z polského nebe projev jejich ministra zahraničních věcí, který bych podepsal do posledního slova. Tím Poláci krásně zakončili své předsednictví (opět na rozdíl od nás) a vydali jasný signál do světa i domů: jsme Evropané, zlo, které se stane euru, poškodí i nás, a jsme připraveni pomoct, zde jsou naše návrhy. Škoda že jsme něco podobného neslyšeli od našich politiků.

V tyto dny všeho dojde k historickému zlomu. Bude na nás, zda chceme být v jádru, nebo mimo něj. Vše v EU směřuje k fiskální federalizaci nebo k jejím mírnějším obdobám. Politik většinou není dost zodpovědný, aby své dluhy platil (proč taky, ať to zaplatí budoucnost nebo naši sousedé!), a tak je tuto drahou a nebezpečnou hračku hromadného ničení třeba usměrňovat. Materializuje se jen to, o čem se píše již dávno: buď sjednocení, nebo rozpad.

HNDialog na Facebooku

Komentářovou rubriku IHNED.cz HNDialog najdete také na Facebooku ZDE

Evropa si toho dnes už moc půjčit nemůže, zdroje jsme zcela vyplundrovali. Takže teď jde o to, jak dluhy splatit. Ještě přesněji, kde si ještě párkrát naposledy půjčit, dluhové peníze naposledy použít na něco rozumného a pak už jen splácet. Splácet a splácet a brzdit tím své ekonomiky, snižovat výdaje, popřípadě snižovat daně, omezovat stát a pilně makat na konkurenceschopnosti tak, aby nás do budoucna mohlo táhnout něco jiného než dluh a (což nebyl případ ČR) umělé bubliny v bankovnictví, hypotékách atd. To prostě žádný politik sám od sebe neudělá. To je třeba dělat spolu.

Žijeme ve světě, kdy národ už dávno není suverénní. Natož v ekonomice. Ani americká obdoba centrální banky Fed nemůže jít proti trhu a jen tak si určovat kurz dolaru (tedy devalvovat), stálo by to příliš peněz. To jen my máme dojem, že naše centrální banka suverénní je (nemáme přece euro!) a dokáže léčit devalvací. Tak proč jsme to dávno neudělali? Shoďme naši korunu na kurz 50:1 k euru a porosteme jak draci, krize nekrize! Nojo, jenže ono to jen tak nejde.

Federalizací k regionům

Fiskální politika též nefunguje na úrovni národa, ale spíše regionů. A tam by také měla debata o federalizaci směřovat. Federalizované finance se nebudou rozdělovat na úrovni států, ale regionů. Tím se Evropská unie dostane blíže k lidem a přeskočí se onen zbytečný přežitek národního celku. Ekonomika dávno nefunguje po národech, ale po odvětvích a regionech, které hranice státu neznají. V tomto smyslu není federalizace tak strašidelná, protože pravomoci státu nepůjdou jen nahoru, ale také dolů. Tak koneckonců již dávno funguje strukturální i kohezní pomoc v rámci EU.

A co (z)může Česká republika? Nic moc, je to jako lepit náplasti na zlomeninu. Recept je jasný. Dále fiskálně stimulovat nemůžeme, pevná pravidla proti zadlužování by měla být právě v zájmu české pravice. Přece kdo ví, jaká vláda nastoupí příště? Měli bychom se snažit být vždy co nejblíž centru integrace, v "rychlejší" části možné dvojrychlostní Evropy. To nám vždy historicky slušelo. V tomto směru bychom měli dělat vše pro to, abychom působili stabilně (což zatím jsme) a snažili se být součástí vpřed kráčícího celku, který spolu umí snadno obchodovat, mluvit a vyjednávat (což neumíme). Naše ekonomika má na mnohem víc než naše politická elita.

Další texty Tomáše Sedláčka:

Euro není příčinou krize. Jen její obětí

Zuřivý býk jako symbol trhu?

• Diskuse
• Celkem 339 příspěvků