Penzijní smysly a nesmysly

Penzijní připojištění, anebo kapitálový pilíř? Anebo oboje? Co je výhodnější? Takhle se možná budou lidé ptát nejpozději za dva roky, kdy začnou platit zásadní úpravy dvou částí penzijního systému, které nedávno schválila vláda. Za prvé, existující penzijní připojištění projde parametrickou změnou, která se týká zvýšení limitu státního příspěvku a také rozvolňuje zatím velmi striktní pravidla pro investování. Za druhé, a to je onen kapitálový pilíř, nové důchodové spoření umožní zájemci odvádět do vybraného fondu pět procent jeho hrubých příjmů.

O tři procentní body si tak bude moci střadatel snížit sazbu sociálního pojistného z dnešních 28 % a další dvě procenta bude muset dodat ze své peněženky. Obě zmíněné formy spoření mají řadu společných prvků, přitom výsledek, tedy naspořená částka, se může výrazně lišit. Jak pro koho. Podíváme se na to podrobněji.

Osvědčená jistota

Ve prospěch účasti v připojištění hovoří státní příspěvky a daňové zvýhodnění (o jehož přesném nastavení dosud není rozhodnuto, ale obecně se předpokládá). Nezanedbatelnou výhodou je mnohaletá zkušenost střadatelů s tím, jak systém funguje, a také jeho flexibilita. Umožňuje totiž podle potřeby měnit částky, které chcete nebo můžete spořit. Navržená úprava také odbourává důvody k často kritizované ultrakonzervativní, velmi opatrné investiční strategii fondů penzijního připojištění. Fondy kvůli ní nemohly vycházet vstříc klientům, kteří požadovali vyšší výnos i s vědomím toho, že podstupují větší riziko ztráty. A pominout v případě připojištění nemůžeme ani výhodu příspěvků placených řadou zaměstnavatelů.

Zůstaneme-li u penzijního připojištění jednotlivce bez příspěvku zaměstnavatele, dá se benefit státního příspěvku k první měsíčně spořené tisícovce podle vládní představy vyčíslit na 230 Kč. Druhá tisícovka by pak (za předpokladu systému zdanění, jak se o něm mluví) přinesla 190 Kč formou zvýšení čistého příjmu.

Ani jeden z těchto benefitů naproti tomu nové důchodové spoření nenabídne. Navíc má tu nevýhodu, že klienti musí odvádět do fondu stále stejné procento z příjmu.

Co se týká zhodnocení prostředků, což je další aspekt, měly by být produkty penzijního připojištění a důchodového spoření rovnocenné. Oba totiž budou moci nabízet obdobné spektrum investičních strategií s obdobným rizikem.

Kombinace pro vyšší částky

Pro toho, kdo hodlá odkládat na své zajištění ve stáří měsíčně do dvou tisíc korun, tedy penzijní připojištění bezkonkurenčně vítězí. Co ale při potřebě spořit vyšší sumy?

V úvahu hypoteticky přicházejí dvě varianty. Buďto dále zvýšit částky spoření v penzijním připojištění, a to již bez jakýchkoliv zvýhodnění, tedy hlavně příspěvku státu, nebo paralelně sjednat důchodové spoření a odkládat měsíčně 5 % hrubých příjmů plus 2000 korun na penzijní připojištění.

Která z variant se ukáže v čistě finančním vyjádření jako výhodnější, závisí na tom, jak fondy zhodnotí tři procenta z příjmů, která bude možné přesměrovat z dnešního sociálního pojistného do nového důchodového spoření.

Důchodové spoření se vyplatí jako doplněk k připojištění v případě, že penzijní fondy dokážou zhodnotit úspory víc, než kolik bude činit valorizace penzí těm, kdo se plně spoléhají na stát a průběžný důchodový systém.

Důchodová kalkulačka ministerstva práce a sociálních věcí předpokládá, že průběžné penze se budou valorizovat o 2 % ročně. Kdo uvažuje o novém důchodovém spoření, musí, po tom, co započítá náklady související s investováním (hlavně poplatky fondům), předpokládat zhodnocení prostředků o více než 3 %. Takový výnos nevypadá nerealisticky, ovšem jen v případě rizikovějších variant. V případě málo rizikového fondu státních dluhopisů už tříprocentní zhodnocení není příliš pravděpodobné.

Čistě finanční pohled tedy omezuje okruh zájemců o důchodové spoření na osoby ochotné ukládat více než 2 tisíce korun měsíčně, které navíc důvěřují investicím na kapitálovém trhu. Takových lidí nejenže nebudou miliony, ale zřejmě ani velké statisíce.

Rozděl a neprodělej

Zatím nepříliš příznivou bilanci ovšem mohou ve prospěch důchodového spoření mírně posunout další dva aspekty.

Prvním je slibovaná (byť vládou dosud neprojednaná) daňová asignace, tedy možnost účastníků důchodového spoření vyvést další procento svých hrubých příjmů ze stávajícího sociálního pojistného ve prospěch svých rodičů - seniorů. Druhým je dodržování osvědčeného pravidla, které nabádá investory, aby nedávali všechna vejce do jedné ošatky. A tou jednou jedinou ošatkou může být spoléhání se na stát jakožto jediný zdroj příjmu ve stáří.

Proto se nabízí možnost kombinace. Například pokud budete dvacet let platit penzijní připojištění a stejnou dobu budete 5 procent příjmů dávat do nového důchodového spoření, můžete získat třetinu budoucí penze z nestátních zdrojů za předpokladu, že váš současný měsíční příjem je kolem 30 tisíc korun. Že je taková opatrnost namístě a že není vůbec přehnaná, napovídá hrozba státního bankrotu, která dnes visí nad Řeckem.

Právě tyto dva aspekty (asignace a diverzifikace investic) dávají existenci nového důchodového spoření jednoznačnější smysl. To ale nic nemění na tom, že nové důchodové spoření bude účastníky považováno spíš za doplněk k penzijnímu připojištění. Přitom záměr tvůrců systému vtělený do názvu produktů byl přesně opačný.

Blog Pavla Sobíška na IHNED.cz ZDE

• Diskuse
• Celkem 1 příspěvků