Věci do veřejné vitríny

To by ozdobil Karolínou Peake a doufal ve vzestup preferencí. Důmyslný plán má ale vadu: z Bártovy mocenské falangy by důvěryhodnou stranu už neudělalo ani to, kdyby jako ozdobu nominoval do vlády božskou Gretu Garbo.

Premiér kvůli záchraně vlády možná nebude proti. Tím spíš, pokud by Bárta souhlasil s přesunem Jiřího Pospíšila na ministerstvo školství. Nečas by mohl hlásit: Dovršil jsem očistnou misi. Pryč jsou Bárta, John, i Dobeš, jejichž demise jsem už v dubnu přinesl na Hrad.

Jenže by upletl jen další blamáž. Nečas vypudil Johna z vnitra. A náhle by mu nevadil Bártův člověk na bezpečnostně neméně ošidném ministerstvu spravedlnosti? Vždyť Bártova detektivní agentura, vyhozená vnitráckými dveřmi, by se tak vrátila soudním oknem.

ODS by se navíc připravila o ovoce úspěchu ministra, kterému se aféry vyhýbají. Vždyť jmenování Pavla Zemana nejvyšším státním zástupcem zklidnilo vášně mezi žalobci. A zákon, zbavující ministra pravomoci jmenovat šéfy oblastních státních zastupitelství, jim může dodat trochu víc odvahy při vyšetřování politické korupce.

Stále víc je jasné, že ať už Nečas ustoupí Bártově vydírání v čemkoliv, nic nezíská. U houfu Věcí veřejných na tom bude stejně, ať už sedí ve vládě, nebo v (polo)opozici. Véčka mají všechny nectnosti stran a ještě něco navíc: nejsou politickou stranou, a tedy uchopitelným útvarem, s nímž se dá alespoň na čas rozumně vládnout.

Vždyť jejich vůdce vybírají klikací lidé z ulice, netušící, co se uvnitř děje. A místopředsedy si najmenuje předseda podle svých spádů a potřeb. A ne delegáti sjezdu, který si v běžných stranách občas vynutí i skutečnou změnu. Třeba když zvrátí dohody velrybářů a kmotrů.

Věci veřejné jsou zkrátka nezměnitelnou politickou kuriozitou. A ty jsou dobré za skla vitrín, a ne k běžnému použití.