Humpoláci v Československu, náš vzor

Poprvé to podle průzkumů vypadá, že by zastánci úplné či plnohodnotné skotské nezávislosti mohli těsně zvítězit v nadcházejícím referendu. Pokud by se tak stalo, obecně se předpokládá, že se brzy poté začne s vyjednáváním a přípravami reálného rozdělení Spojeného království, což může trvat nejméně rok, možná dva.

Lze očekávat, že pokud a až se tak stane, objeví se v bývalém Československu, tedy v Česku a na Slovensku, britské a skotské delegace. Tedy – ne že bychom byli tak důležití, je však skutečností, že československý rozvod bývá považován za příklad mírumilovnosti a hladkého průběhu.

Státy se dělily i jinde v bývalé komunistické Evropě. Rozpad Jugoslávie je však vysloveně odstrašující případ a dělení Sovětského svazu přineslo nakonec prosperitu jenom státům bohatým na ropu a plyn. Česko a Slovensko jsou dvaadvacet let po rozpadu státy, které si úspěšně osvojily demokracii a jsou relativně prosperující.

Mnoho Skotů doufá (a je třeba říci, že možná docela naivně), že když se dokázali hladce a v klidu a míru dohodnout Češi a Slováci, bude to v případě Skotska a Anglie ještě mnohem jednodušší. Vždyť v případě Československa se domlouvali svého druhu humpoláci, vychovaní či spíše nevychovaní čtyřiceti lety komunismu, zatímco v případě Skotska a Anglie se budou domlouvat na obou stranách džentlmeni, kteří umějí v klidu a pohodě dělat „byznys“ už po staletí.

Idealisty ve Skotsku je však třeba připravit na to, že se mohou mýlit. Ne že by snad hrozilo násilí, ale rozvod může být vleklý, hořký a nepříjemný. Hlavní rozdíl je ten, že česko-slovenský rozvod v roce 1992 chtěly nakonec už obě strany. Slováci se chtěli emancipovat a Češi už byli otrávení; měli toho dost a říkali si „ať už si tedy jdou“. Angličané oproti tomu z případného skotského odchodu naopak radost vůbec nemají.

Maličkostí asi také není, že jsme se jako nováčkové v evropské demokratické rodině (či navrátilci do ní) chtěli a museli předvést v pozitivním světle. Skotové či Angličané žádnou ambici někomu něco dokazovat nemají.

Vůbec největší potenciální nebezpečí představuje naivní skotská představa, že bude možné si udržet s Angličany jednotnou měnu. V dnešní době experimentální měnové politiky, kdy centrální banky nakupují soukromé i státní dluhopisy, či dokonce (jako právě Bank of England, tedy britská centrální banka) garantují hypotéky, by pokusy o jednotnou měnu mohly skončit docela výbušně.

Lord Robertson, bývalý šéf NATO, popsal ve Financial Times, co všechno se možná bude dít: BBC asi přijde o miliony liber, budou se rozdělovat ambasády po celém světě, jaderné zbraně se budou stahovat ze severu země, budou se dělit penzijní fondy, roztrhávat ropná pole, statisíce Skotů, kteří ve Skotsku nežijí, si budou vybírat mezi skotským a britským občanstvím a jejich děti a vnoučata už si pak nebudou moci znovu vybrat.

Až si budou Skotové dohadovat vstup do EU, povedou jednání oficiálně představitelé Británie, tedy státu, ve kterém už Skotové nebudou chtít být.  Nebude to tedy nic jednoduchého a třeba Španělé, kteří nechtějí, aby se jim totéž stalo s Katalánci, se budou v rámci EU bránit tomu, aby to jakkoli jednoduché bylo.

Ani vstup do NATO nemusí být maličkost. Vznikne tu totiž antinukleární stát, který efektivně částečně odzbrojil zakládajícího člena NATO. Tolik Lord Robertson.

Jaký je v tom celém český zájem? Určitě ne, že rádi poradíme, protože jsme se „taky dělili“. Bankovky, které jsme u nás kolkovali, se už v dnešním světě elektronických transakcí moc nepoužívají, ekonomika, kterou jsme rozdělovali, byla stále víceméně nezprivatizovaná a neliberalizovaná a kapitálové a finanční propojení se světem stále ještě chabé.

Případná skotská nezávislost oslabí a znejistí EU i NATO v době, která si žádá pravý opak, a táhnoucí se dělení majetku by mohla způsobit vleklou „anglo-střednost“ a „skoto-střednost“ v době, kdy Evropa i svět potřebují pravý opak.

Přečteno včera v Českém rozhlase Plus.