Umění, ladění, nuance

Zpravodajská analýza agentury Reuters upozorňuje, že v převládající filozofii centrálního bankovnictví dochází patrně opět ke změně, resp. spíše k návratu starých časů. Období od počátku krize bylo pro velké centrální banky ve znamení transparentních cílů především v oblasti dlouhodobých úrokových měr. V rámci nejrůznějších experimentů se mnohé centrální banky navíc pokoušely povzbudit ekonomickou aktivitu, tedy například nákup nemovitostí, automobilů apod.

Nyní prý období experimentů víceméně končí a centrální bankovnictví se vrací či vrátí do doby, kdy bylo víceméně považováno za umění. Anonymní zdroj v článku praví, že příliš pevné a transparentní cíle ztěžují centrálním bankám možnost flexibilně reagovat na nějakou nenadálou a nepředvídatelnou situaci. Do hry se vrátí komunikační umění centrálních bankéřů, nejjemnější nuance, ladění, náznaky a pro novináře a analytiky prostor pro interpretace a čtení mezi řádky.

…

Jiná analýza Reuters píše o nových varováních před další bublinou -  podobnou té, která začala praskat v roce 2007 coby krize nižšího segmentu amerických hypoték (subprime mortgage crises), z níž se posléze v roce 2008 stala „plnohodnotná“ světová finanční krize a následně Velká recese.

Některé nadnárodní dohlížející instituce – tedy například BIS (Banka pro mezinárodní vypořádání) sídlící ve Švýcarsku – již delší dobu upozorňují, že finanční trhy jsou odtrženy od reality. Takže se logicky hledá, kde splaskne další bublina. Definičním znakem bublin na trhu přitom je, že je s jistotou poznáme teprve poté, co prasknou.

Vzhledem k tomu, že minulou finanční krizi předpověděl z ekonomů opravdu jen málokdo, asi nepřekvapí, že v případě té eventuální příští bude teď chtít být leckdo z ekonomů či institucí první, o kom se bude říkat, že na jeho slova nakonec došlo. Sekuritizované hypotéky už to nebudou, ty jsou prostě pryč. Půjčky na automobily jsou v součtu rozsahem s hypotékami nesrovnatelné.

Švýcarská BIS ale upozorňuje na akumulaci nepříliš kvalitních či pochybných korporátních dluhopisů, firmy se stále častěji financují mimo bankovní sektor, kde ovšem půjčky nejsou nijak pojištěny či chráněny. Státní či suverénní dluhopisy se prý opět prodávají příliš dobře, mluví se o nové masivní vlně afrických dluhopisů apod. Leckdo z ekonomů – jako třeba Paul Krugman – se však domnívá, že žádná bublina na trhu vlastně není.