Draghi: Evropa potřebuje víc centralizované moci

Podle guvernéra Evropské centrální banky Maria Draghiho potřebuje eurozóna nebo EU (zpráva Bloombergu říká, že „region“) více centralizované moci, která přiměje vlády, aby reformovaly své ekonomiky. 

Draghi má na mysli více společného vládnutí, které bude dohlížet nad strukturálními reformami. ECB podle něj sama možná nebude stačit na to, aby pomohla udržet či zajistit křehké oživení v eurozóně. Žádaný výsledek strukturálních reforem, tedy vyšší produktivita práce a vyšší konkurenceschopnost, jsou v zájmu Unie jako celku.

Draghi mluvil ve stejné chvíli, kdy se ministři financí eurozóny nejsou schopni shodnout na tom, zda vůbec a jak dát vládám více času na plnění fiskálních cílů - a především jak odpovědět na požadavky italského premiéra Renziho, který žádá méně fiskální přísnosti.

Šéf citoval příklad Mezinárodního měnového fondu. Disciplína vyžadovaná nadnárodními organizacemi prý dokáže dobře tvarovat debatu o reformách na národní úrovni.  Zpráva agentury už ale necituje to nejpodstatnější. MMF může vyžadovat disciplínu, protože poskytuje nebo neposkytuje signifikantní úvěry. Naznačuje šéf ECB, že by eurozóna měla mít signifikantní společný rozpočet nebo fond; že to bez něj jaksi nepůjde?

Člen výkonného výboru ECB Benoît Cœuré dodal, že navrhovaný konvergenční program by mohl být doprovázen panevropským úsilím zvýšit investice, třeba prý přesměrováváním privátních úspor. Kulminací by mohl být přesun některých rozpočtových zodpovědností na evropskou úroveň.

Cœuré ale doplnil, že k tomu může dojít poté, co se obnoví důvěra mezi zeměmi a uvnitř jednotlivých zemí; a teprve poté, co ekonomika začne růst a nezaměstnanost a nerovnost začne klesat.

K tomu by se asi slušelo dodat – až naprší a uschne. EU i eurozónu spíše čeká, že některé ekonomiky porostou a některé ne, takže dohadovat se o tom, jestli už eurozóna roste dostatečně nebo nikoli, můžeme skoro věčně. O sociální nerovnosti se obecně předpokládá, že také ještě dost dlouho spíše poroste, protože nikdo ještě přesvědčivě nevymyslel, jak tomu bránit.

 Tyto věci – i když nevíme přesně, co to je usměrňování privátních úspor na financování investic – by eurozóna podle všeho potřebovala nyní, ne až krize pomine. Jakkoli se někomu mohou zdát nápady centrálních bankéřů příliš radikální, až krize pomine, nikdo nebude chtít dělat vůbec nic.

Zaznamenejme také – podobně jako u prezidenta Zemana – důraz centrálních bankéřů na to, že Evropa se musí z krize „proinvestovat“. Zeman tedy není zjevně zdaleka jediný, kdo je o něčem takovém přesvědčen.