Opravdu to Brazilci neunesli?

Nic nového pod sluncem, ale je opravdu zásadní rozdíl v tom, jestli si čteme o nějaké zahraniční události v českých, nebo seriózních zahraničních médiích. Server Novinky.cz například dnes ráno otevíral titulkem „Brazilci prohru neunesli, zapalují autobusy“. Určitě se na to hodně kliká a editor, který nařídil novinářům něco výživného v agenturách najít, ať to stojí, co to stojí, je asi spokojen.

Potíž je v tom, jak potvrzuje serióznější světové zpravodajství, že vůbec není jasné, jestli zapálení autobusů v podzemních garážích v São Paulu vůbec nějak souvisí s prohrou ve fotbale. São Paulo bylo svědkem obrovských demonstrací a sociální nespokojenosti už před šampionátem, v gigantické metropolitní oblasti třicetkrát větší než Praha je svého druhu válka s městskou guerillou vlastně na denním pořádku.

Naopak se v různých zprávách světových médií můžeme dočíst, že mnozí Brazilci si sice zaplakali, ale jiní berou prohru s nadhledem, sebeironií a humorem. Zkrátka – asi jak kdo. Člověka navíc napadá, že mnohem hůře by Brazilci možná nesli prohru na penalty. Ta by byla opravdu pouze k pláči. To, co se stalo, tomu se asi opravdu dá spíše smát. Parafrázujme Egona Bondyho: Člověk ze zoufalství/ snadno zasměje se (pomate se).

…

To, jak se nad „masakrem“ dokážou Brazilci bavit třeba na sociálních sítích i jinde, dokazuje tento text z Financial Times, který koneckonců nese titulek „Brazilští fanoušci dokážou najít čas se zasmát i po fotbalové demolici“. V závěru se píše, že fakt, že Brazilci prohráli s Německem, je pro ně lepší, než kdyby je vyřadil odvěký rival Argentina. To se ale samozřejmě může ještě stát v boji o třetí místo.

…

Tento text na Bloombergu opakuje, že trhy až doposud vnímaly možnost toho, že Brazílie nebude mistrem světa, jako spíše pozitivní, protože šance na znovuzvolení prezidentky Dilmy Rousseffové, jejíž ekonomická politika je neúspěšná, se tak sníží. Analytici banky UBS však nyní tvrdí, že takto masivní prohra může mít velmi negativní vliv na spotřebitelskou a investorskou důvěru.

Brazilci si mohou říct: ekonomika se rozkládá, neumíme si zařídit hospodářský růst, a ještě nakonec ani neumíme hrát fotbal. Pro zemi, která si spojuje „národní psýché“ s fotbalem tolik jako Brazilci, to těžko nemůže mít dopad na sebedůvěru.

Zde by autor Auditu „mudrlantsky“ dodal, že pro dlouhodobé úspěchy brazilské ekonomiky je asi docela důležité, aby se Brazílie začala od své „psychické závislosti na fotbalu“ nějak emancipovat.

…

Naopak tato analýza dokládá, jak může mít fotbal obrovský vliv na psychiku spotřebitelů i v tak vyspělé a diverzifikované ekonomice, jako je ta nizozemská. Od roku 2007 byla nizozemská ekonomika už třikrát v recesi a tamější spotřebitelská důvěra se stále nachází v negativním teritoriu.

Jenže předtím, než se Nizozemsko dostalo naposledy do finále (tedy v roce 2010 proti Španělsku) a naposledy zažívalo fotbalovou euforii, vzrostla spotřebitelská důvěra o čtyři procenta. Pamětních mincí se siluetou skákajícího Robina van Persieho se letos prodalo šest tisíc po deseti eurech ještě předtím, než byly dány k vylisování.

Letos je nizozemská sebedůvěra velká, ale pokud se země do finále nedostane, dopad na ekonomiku asi podle analytiků zaznamenatelný nebude.

Opět poznámka autora Auditu: zaznamenatelné už je, že se něčím takovým někdo vůbec seriózně zabývá a do všech detailů to rozebírá. Kdyby to nebylo důležité pro byznys, tak by to agentury nedělaly.