Jak Londýn pere ruské špinavé prádlo

Komentář Bena Judaha v The New York Times je laděn - řekněme - ostře protianglicky. Ještě se váže k ofoceným dokumentům úředníka před vstupem do Downing Street č. 10, které doporučovaly, aby Londýn „nezavíral své finanční centrum Rusům“. Zatímco USA zavedly vízové restrikce na některé ruské úředníky a prezident Obama vydal pokyn umožňující i další sankce, Londýn má podkopávat společnou akci tím, že klade zisk na první místo.

Británie je prý ochotna „zradit USA“ a bránit držení ruských špinavých peněz v londýnském City. A zapomeňte na Ukrajinu… Británie otevřená byznysu už nemá žádnou vyšší misi. Jakékoli moralizující prvky britského impéria jsou dávno pryč. Britská vládnoucí třída se rozložila až do bodu, kdy její prioritou je bránit její díleček ruských peněz. Co se dnes počítá, jsou banky, nikoli tanky.

Trvalý pobyt v Británii je na prodej. „Víza pro investory“ si lze koupit (začíná se na jednom milionu liber). Londýnští právníci u obchodního soudu mají prý 60 procent zakázek od ruských a východoevropských klientů.

Mladí úspěšní Britové dnes pracují jako konzultanti, dealeři s uměním, soukromí bankéři a agenti hedgeových fondů. Ruský prezident Putin to pochopil. Může si být jist, že britští manažeři – kteří točí dveře mezi posty v kabinetu a správními radami – se nikdy nevzdají svého podílu peněz oligarchů.

Jeden z Putinových nejbližších poslední doby, šéf ruských drah Vladimir Jakunin dlouho prosazuje názor, že Rusko se má odvrátit od západních ekonomických modelů směrem k čínskému státnímu kapitalismu.

Po letech šetření po roce 2008 málokdo novému zdroji bohatství odolal. Tony Blair dnes například radí kazašskému vládci Nursultanu Nazarbajevovi, jak si má zlepšit image na Západě.

Mohlo by to být jinak. Bankovní sankce mohly vypnout penězovody, skrze něž zkorumpovaní úředníci posílají ruské peníze. Vízové restrikce mohly odříznout kremelské ministry od jejich rezidencí. Daňové ráje, které připravují státní rozpočty o miliony, mohly být zrušeny. Británie má sílu zbankrotovat Putinovu kliku.

Dnešní Londýn symbolizuje Shard, dvaasedmdesátipatrový mrakodrap na Southwark Riverside v katarském vlastnictví. V nejvyšších patrech si superbohatí jedinci užívají eskortních služeb ve svých luxusních bytech. Během dne, v nižších patrech, investiční bankéři obchodují se složitými finančními deriváty. V noci nastupují čety afrických uklízečů. Jsou mizerně placení a zachází se s nimi, jako by neexistovali. Plochy skleněných oken umývají polští pracovníci, kteří spí po čtyřech v tzv. bedsit slums. A o kus dál jsou přistěhovalci z Rumunska, kteří pracují na stavbách.

Tento dům je prý symbolem města, které oslavuje oligarchy, vykořisťuje migranty a tváří se, že to je multikulturní utopie.

…

Zpravodajský článek The New York Times k podobnému tématu to vidí trochu jinak.  Ruští oligarchové jsou velmi nervózní. Možnost, že to nakonec skončí podobnými sankcemi jako vůči Íránu, stále berou vážně.

Velké ruské korporace v poslední době velmi zvýšily své zadlužení vůči Západu a finanční sankce mohou zahájit řetězovou reakci zablokovaných transakcí, zmražených účtů a zavřených bank.

Text připomíná kremlologii, známou disciplínu let šedesátých až osmdesátých. Dočteme se, s kým se Putin ve věcech jako Krym radí a s kým ne (radí se především s lidmi bývalých tajných služeb, kteří patrně nemají významné účty na Západě).

Dozvíme se, že před časem provedl Putin „nacionalizaci elit“ a donutil prý oligarchy prodat na Západě ta aktiva, která by mohla podlomit jejich loajalitu v případě konfrontace se Západem. Jeden z Putinových nejbližších poslední doby, šéf ruských drah Vladimir Jakunin dlouho prosazuje názor, že Rusko se má odvrátit od západních ekonomických modelů směrem k čínskému státnímu kapitalismu.