Váhání Česka přijmout euro nedávno označil Jean-Claude Trichet za ne-úměrné naší historické, kulturní a intelektuální zkušenosti. Diplomaticky tak vyjádřil, že se chováme hloupě. Společná měna není jen politický závazek, ale zcela jedinečná ekonomická příležitost. Míra sebepoškozování činí odhadem jedno a půl procenta růstu HDP ročně. Deset let otálení znamená promarněných 613 miliard korun domácího produktu, 60 tisíc korun každého z nás.
Vytvořená skepse
Přijmout euro je primárně politické rozhodnutí. Skeptická či protievropská rétorika českých politiků i politických stran, zvláště ostrá během posledních šesti let, přivedla 73 procent populace k odmítání společné měny. Strach je mocný čaroděj, ale osud země určuje její poloha. Když 82 procent exportu malé otevřené ekonomiky směřuje do zemí EU a celých třicet procent do Německa, koruna naši závislost nezmírní. Náš osud je spjatý s Evropou. Nápadně slabý výkon české ekonomiky v regionálním kontextu (Česko klesalo ještě v době, kdy Slovensko a Polsko již rostly) naznačuje, že samotná měna úspěch nezaručí.
Závislost na Evropě je ve skutečnosti ještě vyšší než udávaných 82 procent. Pokud zohledníme, že export mimo EU je často realizován v evropském konsorciu, ve kterém česká firma typicky nehraje prim, dostaneme se až bezmála na 91 procent. Atraktivitě to neubírá, jen poctivě rozlišujme, co který export umožnilo. Škoda Auto by neslavila takové úspěchy v Číně, kdyby jim nepředcházelo 15 let těžké práce koncernu VW. Propagační cesty našich politiků do exotických a turisticky atraktivních krajů (Chile, Nový Zéland, Bhútán) z hlediska efektivity návratnosti raději nikdo neanalyzuje.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
