Lonely Planet a proměna Orientu

Lonely Planet je fenomén, který za čtyři desetiletí své existence převrátil turistický svět na hlavu. Těžko dnes najdete člověka, který by se na dovolené nikdy alespoň neporadil s některou z knih z téhle edice příruček pro nezávislé cestovatele. Od vydání té úplně nejstarší uplynulo 40 let, ale důvodů k oslavám až tolik nebylo.

Zatímco dvojice reportérů putovala po původní trase přes Asii, propustilo australské vydavatelství zhruba třetinu zaměstnanců. Smutní psavci se pak začali na Twitteru pod hashtagem #lpmemories nostalgicky dělit o své nejlepší zážitky, které za léta práce pro Lonely Planet nasbírali. A celý stream se čte jako smutný nekrolog cestovatelského psaní jako žánru. Znamená to, že se kniha, která vytvořila nový svébytný styl turistických průvodců, definitivně uzavírá?

Putting cash in socks while crossing Guatemala/Belize border. Hijacked by bandits with LP guide who went straight for my socks #lpmemories

— jenny andersson (@jenandersson1) July 22, 2013

Žlutá bible revolty

Všichni určitě máme alespoň rámcovou představu o tom, jak vypadal konec 60. a začátek 70. let. Mladí se bouří proti hodnotám svých rodičů, Beatles jezdí do Indie experimentovat s hudbou i drogami, nebývale roste zájem o východní kultury a všichni nosí korálky a kalhoty do zvonu. A právě v téhle atmosféře nasedají Tony a Maureen Wheelerovi do starého auta, aby se vydali z Austrálie na svatební cestu přes celou Asii až do Londýna. Když po půl roce dorazí do cíle, přátelé na ně tak dlouho tlačí, až nakonec své zážitky sepíšou do knihy Across Asia on the Cheap. „Žlutá bible“ vychází v červnu 1973, má 94 stran a je napsána tak brilantním stylem, že jen trochu dobrodružnější mladá povaha má hned jasno, kam vyrazit příští rok na prázdniny. Indická kultura je líčena jako komiks a nejvíc prostoru v kapitole o zdraví je věnováno otázce, kde sehnat v Nepálu nejlevnější hulení. „Jediné, co musíte udělat, je rozhodnout se vyjet a nejtěžší část cesty máte za sebou. Tak jeďte.“ Celá hipícká cesta po Asii je jen jeden velký mejdan.

Země za obzorem

Pokud bychom měli jmenovat jedinou knihu z edice, která měla skutečně velký společenský dopad, byl by to jednoznačně díl o Indii. Už v původní knize z roku 1973 je druhé nejlidnatější zemi světa věnováno nejvíce stránek a v roce 1981 se jako první stát dočkala i svého vlastního dílu. Pokud dnes v Indii potkáte cestovatele s obrovským batohem a úměrně rozměrnou knihou, můžete si být jisti, že to je právě ona.

Indie byla fenoménem Lonely Planet ovlivněna nejvíc a opačně: Indie byla zemí, která nejvíce ovlivnila tvář Lonely Planet. Předpoklady pro to měla náramné. Západní svět byl tajemnou zemí na horizontu lidského poznání fascinován už od starověku, a ještě více poté, co s úpadkem Říma ztratila Evropa kontakt s Asií. Kusé informace od kupců, rytířů a misionářů vytvářejí obraz země pohádkového bohatství a opojného koření, nestvůrných národů a děsivých přízraků, přechod mezi důvěrně známou kulturou a divokou přírodou. Skutečná indománie však propuká teprve po britském dobytí Bengálska ve druhé polovině 18. století. Poprvé v dějinách přicházejí z Indie zprávy a zboží v opravdu velkém měřítku a Evropa si uvědomuje, že má co do činění s bohatou a starobylou kulturou.

Fascinace starověkou Indií brzy nabývá až patologických rysů. Do složitého a těžko uchopitelného světa si západní svět promítá své vlastní představy a mýty o spirituálním protipólu západního materialismu. Indie se stává zemí duchovna, místem, kam cestovatelé jezdí hledat sebe sama. Když se suchozemská cesta do Indie i celá 70. léta uzavírají revolucí v Íránu a sovětskou invazí do Afghánistánu, přináší to s sebou nejen rozvoj leteckého spojení a komerčního cestování, ale paradoxně i ještě větší posílení stereotypu tajuplné země daleko za horizontem naší západní civilizace. A pohotoví obchodníci na tuto společenskou poptávku rychle reagují.