Uplynulo deset let od útoku nepříliš široké koalice vedené Spojenými státy na Irák, jenž započal 19. března 2003. V živé paměti ještě zůstávají kontroverze celého podniku, od porušení mezinárodního práva útokem bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN po neexistující zbraně hromadného ničení, kterými měl disponovat režim Saddáma Husajna a které se přes veškerou snahu nikdy nepodařilo objevit.
V průběhu let po invazi se objevilo množství kritických názorů, které spojovaly americkou akci s iráckými zásobami ropy a zemního plynu či vyvracely spojení Husajnova režimu se sítěmi globálního džihádu, které spáchaly teroristické útoky v USA 11. září 2001. Jednu věc však můžeme tvrdit s určitostí: irácké dobrodružství tehdejšího amerického prezidenta George W. Bushe zanechalo trvalý otisk jak v politice Blízkého východu, tak na globální úrovni.
Rychlá porážka demoralizované irácké armády a okupace Iráku byly nevídanou, spektakulární demonstrací moci amerických ozbrojených sil. Blízkovýchodní země střední velikosti, jež byla kdysi nazývána arabským Pruskem, se stala relativně snadnou kořistí invazních vojsk a prezident Bush ml. mohl už 1. května 2003 vyhlásit svůj později vysmívaný „konec hlavních bojových operací“.
Jak se už po několika měsících ukázalo, obsazení země nevedlo k prosazení neokonzervativního projektu transformace Iráku a celého Blízkého východu v prostor strukturovaný demokracií a principy volného trhu. Celý podnik demonstroval bezvýchodnost vojenské síly, jakkoliv impresivní a mocné, bez životaschopného politického projektu. Irák záhy sklouzl do spirály bombových útoků, sektářského zabíjení a partyzánské války proti „osvoboditelům“. Míra násilí překonala všechny předchozí obavy.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
